V minulých dnech vyšla kniha kolegy Michala Petráka, mapující minulost i současnost fotbalového stadionu v Hradci Králové. Nejnovější fotografie v knize byly pořízeny opravdu jen před několika málo dny.
Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.
Miluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014
Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi sezónami od roku 1930 do roku 2008.
To bylo tak: při svých pátráních po historii hradeckého fotbalu jsem narazil na zprávu v Pochodni z ledna 1960. Jistý Paraskevopulos přestupuje ze Spartaku Hradec Králové do „Tatranu Zlatá Hora - Olomoucký kraj". Z počátku jsem zprávu moc neřešil, ale pak jsem si řekl, že „mít svého Řeka" by bylo jistě v historii hradeckého fotbalu zajímavé, už také proto, že v Hradci v tu dobu (září 2007) působil technický záložník z Moravy - „Foťák" Maniatis.
A protože pátrání po záhadách nejen světa sportu miluji, pustil jsem se do akce. „Zlatá hora" nebylo nic jiného než Zlaté Hory na Jesenicku. Tato lokalita byla a je jednou z bašt řeckého osídlení u nás. Ze zkušeností vím, že na maloměstě, nebo na vesnici, ví nejvíc pošťačka, zavolal jsem tedy na zlatohorskou poštu. Paní vedoucí sňatkem získala rovněž řecké příjmení a tak se velmi dobře orientovala v problematice. Dala mě tip na paní Iordanidu z Jeseníku, která vedla pobočku Řeckých obcí v České republice. Ta měla hned jasno a během pár hodin jsem měl telefon do Soluně na rodinu Paraskevopulosovu.
Nechal jsem to už na dopoledne následujícího dne. Na řecké „prosím, kdo volá" následovalo moje české „dobrý den" - byla to manželka, která i po mnoha letech ihned přehodila „výhybku" na češtinu. Sdělila mě, že manžel je v kavárně u moře (kdy jinde, bylo dopoledne...), ať tedy zavolám později.
Podruhé to již dopadlo a s panem Paraskevopulosem jsem probral řadu věcí, vyměnili jsme si adresy i telefony. Za pár dní přišel krásný dopis, psaný jeho paní bezchybnou češtinou, přiložené byly i dvě fotografie (jedna z nich je z registračního průkazu z Hradce!).
Pan Tanasis popsal svou životní i fotbalovou anabázi, která skončila trénováním v Arisu Soluň, byť dle jeho slov je fanouškem Iraklis (to je jako být fanouškem Sparty a trénovat Slavii, to tady dobře známe...). Pěkné vzpomínky má i na Hradec, vzpomínal Pičmana, Pokorného i další.
Více se o životě i kariéře pana Tanasise dočtete v jeho „hráčské kartě" na našem webu.
Text: (TR)