Jedenáct postupů hradeckých fotbalistů do nejvyšší soutěže

1955

V roce 50. výročí založení klubu se poprvé v historii slavil postup do nejvyšší soutěže. Start Spartaku Hradec do Celostátní soutěže (tenkrát druhá nejvyšší soutěž) byl raketový. Prvních deset kol, deset výher, skóre 27:8, pak se ale soutěž vyrovnala a rozhodnout mělo až poslední kolo.

Situace byla následující. Týmy Hradce a Stalingradu měly stejný počet 35 bodů a dělil je od sebe jen poměr branek, o 74 tisíciny příznivější pro Hradec Králové. Začalo se počítat, byl to takový početní hlavolam. Jedna z variant byla, že když Hradec v Teplicích vyhraje 1:0, musí Stalingrad v Praze porazit České Budějovice 6:1, aby postoupil. V neděli 20. listopadu 1955 se více než tisícovka diváků vydala do Teplic povzbudit své mužstvo. Ve 45. minutě se dostal k míči Macek, ač tísněn obránci vstřelil podél brankáře vedoucí branku. Nadšení hradeckých diváků bylo veliké, náladu ještě zlepšila zpráva z Prahy, kde Stalingrad vedl v zápase s Budějovicemi pouze 2:1. Závěr zápasu byl opět vyrovnaný, na hradeckých obráncích se projevovala vyčerpanost, ale Hradec výhru udržel.

Bylo již dávno po zápase, ale diváci z Hradce Králové stále setrvávali u kabin. Jednak chtěli pozdravit své hráče a dále byli zvědavi na konečný výsledek z Prahy. Když se dozvěděli, že Stalingrad vyhrál „pouze“ 5:2, neznalo nadšení mezí. V té době rozhodoval o umístění podíl vstřelených a obdržených branek. Ten byl pro Hradec o 16 setin lepší! A tak diváci spokojeně odcházeli ke svým autům a autobusům, aby se vydali na více než dvousetkilometrovou cestu tmou, deštěm a sněhem do Hradce Králové.

1958-1959

Když v neděli 24. května 1959 nastupovali Hradečtí proti Dynamu Kutná Hora chyběly jim dva body k návratu do první ligy. Soutěží prošli suverénně, od čtvrtého kola se usadili na špici tabulky a své místo nikomu nepustili. Mezi čtvrtým a osmnáctým kolem sehráli 15 zápasů bez porážky. Na staré škvárové hřiště se přišlo podívat 6 000 natěšených diváků a své přítomnosti rozhodně nelitovali.

Domácí Spartak, který poprvé nastoupil v tradičních černobílých dresech, zahrál skvěle ve všech řadách a rozdrtil svého soupeře vysoko 6:1. Do konce mistrovské soutěže chyběla čtyři kola a o postupujícím bylo rozhodnuto. Oficiální oslavy se odehrály, pod záštitou Čs. závodů naftových motorů z Plotišť, až v dalším domácím zápase. Koncertovala závodní dechová hudba, hráči hradeckého Spartaku byli odměněni upomínkovými dary. A mužstvo koncertovalo i na hřišti, porážku 6:2 si odvezl tým VCHZ Pardubice.

1964-1965

Výborné jaro 1965, od 13. kola až do předposledního šňůra 13 zápasů bez prohry. Deset výher, tři remízy.

V předposledním kole, 13. června 1965, nastoupil Spartak Hradec na svém škvárovém hřišti U nemocnice v derby proti VCHZ Pardubice. Přišlo 13 000 diváků, výhra znamenala po roce návrat do první ligy. Nesmírně tvrdý zápas rozhodla jediná Zikánova branka. Rozradostnění diváci div nepobořili chatrnou dřevěnou tribunku, pak zaplnili hřiště a vyvolávali jednotlivé hráče. A ti unavení a umazaní vycházeli z kabiny, fanoušci jim třásli rukou, plácali po zádech. Na své si přišel i trenér Havránek. Nejdříve ho vyhazovali do vzduchu hráči, pak i diváci. Ještě na hřišti se seřadil mnohatisícový průvod a s rozvinutými transparenty a desítkami hesel se vydal do hradeckých ulic. Průvod prošel celým městem a na určitou dobu zastavil i městskou dopravu. Nikdo se ale nezlobil, řidiči trolejbusů i autobusů se jen usmívali a mávali.

1971-1972

Bylo to krásné a tragické hradecké fotbalové jaro 1972. 9. května remizoval Hradec v Martině a udržel si na druhé příčce od něho dvoubodový odstup. Čtyři minuty před koncem byl zraněn brankář Václav Oplt tak těžce, že 11.5.1972 ráno zemřel. Bylo to neuvěřitelné, nepochopitelné.

Pouhé dva dny po smrti svého brankáře museli hradečtí fotbalisté nastoupit k přátelskému zápasu s pražskou Slávií. Na Všesportovním stadionu končila 8. etapa Závodu míru...22 hráčů se smutečními páskami a 13 000 diváků uctilo minutou ticha památku tragicky zesnulého hradeckého brankáře. Etapu vyhrál Vlastimil Moravec, Hradec porazil Slávii 2:1.

Ve středu 17. května se loučilo na nábřeží před budovou hradeckého Spartaku tisíce účastníků s Václavem Opltem. Sparta nabídla pomoc, brankář Antonín Kramerius souhlasil. Výjimku udělal i Čs.fotbalový svaz, a tak 20. května v zápase s Bohemians již nastoupil v brance domácích. Až těsně před koncem dal Němeček druhou branku a zajistil vítězství 2:1. Šest kol před koncem byl Hradec druhý, tři body náskoku na třetí Jablonec. Dvoubodový náskok udržel i po nedohraném zápase v Liberci, který předčasně ukončila průtrž mračen.

Konec soutěže se blížil, postup byl velice blízko. 5000 diváků se radovalo z hubeného vítězství 1:0 nad Považskou Bystricí, cenný byl bod za remízu 0:0 v odloženém zápase v Liberci. Ve 27. kole znamenala branka Schmidta nerozhodný výsledek 1:1 na Kladně a už čtyřbodový odstup na třetí Jablonec. Ve středu 7. června rozdrtili hradečtí 5:1 Michalovce, dvě kola před koncem měli stále náskok čtyř bodů a výrazně lepší skóre než třetí VŽKG.

Slavný den byl 10. června v Gottwaldově, kde branky Rotta a France znamenaly vítězství 2:0 a zasloužený postup do I.ligy! V sobotu 17. června bylo na Všesportovním stadionu v Malšovicích 13 000 diváků, čestná tribuna byla plná, dechovka, oslavné transparenty. Prvoligová atmosféra. A tak nikomu nevadilo, že derby Hradec-Pardubice skončilo 0:0. Po pěti letech se hradecký Spartak vrátil do I. ligy.

1979-1980

Přesně před čtvrt stoletím slavil Spartak Hradec Králové v Teplicích historický postup do nejvyšší soutěže. V pondělí 16. června 1980 zde oslavil opět, za těch 25 let již pátý, prvoligový postup. A tento byl jednoznačně nejtěžší.

Národní liga měla dvě skupiny a vítězové museli ještě sehrát kvalifikaci. První utkání se Sklo Unionem Teplice se hrálo v úterý 10. června 1980 na Všesportovním stadionu, 22 000 diváků se radovalo z výhry svého mužstva 1:0. Před odvetou v Teplicích bylo domácí mužstvo velkým favoritem, dokonce mělo už připravený banket na oslavu postupu. Z Hradec přijelo přes 4 000 fanoušků, kteří po celý zápas své mužstvo bouřlivě povzbuzovali. Domácí vedli 1:0 a vše směřovalo ke třetímu rozhodujícímu zápasu. V 82. minutě Šmolka utekl po pravé straně a jeho prudký centr do vápna dorazil do branky Jiří Finger. Závěrečný nápor domácích Hradec ustál a mohl slavit. Tisíce fanoušků Hradce na hřišti obklopily hráče a házely je do vzduchu. Na velké radosti nic nezměnilo ani to, že cestu domů museli absolvovat v autobusech s okny rozbitými od domácích diváků, kteří zklamání neunesli. Předseda oddílu Seifert skončil i v obleku pod sprchou, pak trenér Šindler opustil autobus v Praze na sídlišti a hráči v Hradci vyrazili na spanilou cestu Hradcem. Společně s fanoušky se slavilo celou noc.

1986-1987

Hradec Králové se po šesti letech vrátil do ligy. V sobotu 13.června 1987 vyrazilo více než 3 000 hradeckých fandů do Horních Počernic, kde Spartak hrál s místním Xaverovem. Výhra 3:0 znamenala již kolo před koncem soutěže postup mezi československou fotbalovou elitu.

Hned po skončení utkání se na trávník vyrojili fanoušci, ti z hradeckých hráčů, kteří měli k šatnám blízko, dres uchránili, ti, kdož zaváhali, se ocitli bez dresů na ramenou fandů. Nechybělo šampaňské. Karavana autobusů a osobních aut vracející se do Hradce přes Sadskou, Poděbrady a Chlumec se v každém městě i vesnici nechala slyšet tisícem hlasivek. Příjezd do Hradce byl triumfální. Skandování hesel v ulicích a světlice na obloze skončily až o půlnoci. Slavit se mělo v posledním domácím zápase s Teplicemi. Přišlo 7000 diváků, kteří velice rozladěni opouštěli ochozy stadionu. Stačí citovat pár novinových titulků. „Rozpačitá tečka, …a divák se nestačil divit, Oslavy s rozpaky, Jen čistá hra nebo i pár zázraků?“

Svobodné Slovo napsalo článek s titulkem: Co se dělo a děje v Hradci? „V sobotu se mělo poslední utkání fotbalistů Hradce Králové na vlastním trávníku proměnit v oslavu návratu do první ligy. Všechno k tomu bylo připraveno, chyběly jen dvě maličkosti – hradecký trenér Kollár a chuť hráčů Hradce svůj poslední zápas v národní lize vyhrát. Trenér Kollár „zmizel“ už v týdnu, když před tím vyslovil své požadavky, bez nichž by zřejmě neviděl ligovou budoucnost svého mužstva příznivě. Údajně si vzal dovolenou…. Ovšem málokdy se stane, aby trenér se svým mužstvem nedokončil soutěž. Trenér Kollár tady nebyl, a snad proto se jeho mužstvo cítilo zcela bezprizorně, patrně i rozvrácené, dokonce snad litovalo možného osudu zachraňujících se Teplic, a tak hradecký tým překvapivě „pustil“ zcela jisté vedení a bez pevné ruky trenéra nakonec dopustil, aby Teplice získaly bod a vlastně i záchranu v národní lize. Je vůbec zajímavé, jak jsou některé věci prosté, dokonce i ve fotbalu, nestálo by se na ně právě pro tu udivující prostotu velice ostře podívat?“

1989-1990

To bylo slávy! V sobotu 26. května 1990 porazil Hradec 5:0 Havířov, a pak již všichni netrpělivě čekali na zprávu ze Zlína, kde hrála Plzeň. Její porážka posílala po roce opět mezi fotbalovou elitu Východočechy. Těsně před devatenáctou hodinou přišla zpráva, že Zlín poráží Plzeň 3:2.

Stadion explodoval na hřišti i v ochozech, postup již dvě kola před koncem soutěže. Euforie nadšení nebrala konců, v hradecké kabině vládl zmatek. U zadního vchodu hrozen fanoušků vyvolával hráče, nechybělo nadšené vyhazování jednoho po druhém. Bujaré veselí pokračovalo, a nejen přímo na stadionu. Jen šampus předem nikdo nekoupil, a tak se typické střílení zátek odložilo až na poslední kolo.

Byl to obrovský úspěch, na kterém měl velkou zásluhu trenérský tandem Dočkal-Kotal. Průvod fanoušků městem před závěrečným zápasem s Opavou byl oslavou postupu. Za deště vpochodoval průvod na Všesportovní stadion, hrála dechovka, na ploše pochodovaly mažoretky. V bezstarostném utkání zvítězil Hradec nad Opavou 2:0. Následovala úžasná, deset sezón trvající, série účasti v nejvyšší soutěži.

2000-2001

Byla to neuvěřitelná jízda. Od 8. kola 23 zápasů v řadě bez prohry, 66 bodů, pouhé dvě porážky. 15 bodů náskok na třetí místo. Petr Uličný udělal pořádný kus práce.

V pátek 11. května 2001 Hradec porazil FK Zlín 2:1 a mohlo se slavit. V útrobách stadionu propukl velký jásot, kouřily se vítězné doutníky, stříkalo šampaňské. Oslavy probíhaly v šatně i v bazénu kam krátce po 23 hodině skočil nahý šéf klubu Vladimír Voda. Měl privilegium, trenér Petr Uličný a ředitel Petr Jezdinský museli do vody v tom, co měli právě na sobě. Následovala pozdní společná večeře a individuální pouť hradeckými bary… „Po večeři, která skončila kolem půlnoci, jsme vystřídali dva noční podniky. Nevím, jak ostatní, ale já šel do postele kolem šesté hodiny ráno,“ přiznal pro Čs. sport obránce Jaroslav Dvořák.

2009-2010

Skvělá práce trenéra Václava Kotala přinesla své ovoce v neděli 23. května 2010, kdy FC Hradec porazil na svém hřišti Duklu Praha 1:0 a po sedmi letech se opět zařadil mezi tuzemskou elitu. Mužstvo vytvořilo klubový rekord, od sedmého kola neprohrálo v řadě 24 zápasů, získalo 68 bodů, pouze dvakrát prohrálo. Ten den, krátce před sedmou hodinou večer, vypukly postupové oslavy. Trávník zaplavili fanoušci, kteří se srotili před domácí lavičkou a vzduchem stříkalo šampaňské.

Do posledního domácí zápasu sezóny, v sobotu 29. května, navlékli Votroci působivé retro dresy z mistrovské sezóny, i to bylo součástí oslav u příležitosti 50 let od zisku mistrovského titulu. Pičman, Hledík, Krejčí, Pokorný a Čermák převzali památeční plakety.

2013-2014

Tak tohle bylo drama až do posledního kola. Ve středu 4. června 2014 se hrálo v Pardubicích derby desetiletí! Pokud Hradec vyhraje, postoupí do první ligy, v případě remízy postoupí, pokud v souběžně hraném utkání Táborsko porazí České Budějovice, v případě porážky skončí v tabulce třetí a nepostoupí. Dvanáct minut před koncem zápasu si hradecký záložník Emir Halilovič připravil na hranici pokutového území míč ke střele a pak ho nechytatelně poslal do branky Pardubic.

Vyhnanství Hradce z prvoligové elity trvalo jediný rok. Oslavy v Pardubicích proběhly skromně, i když nechybělo šampaňské a vítězný doutník. Ten den večer mohli lidé v Hradci spatřit autobus a v něm rozradostněné osazenstvo, okružní jízdou začali hráči Hradce slavit návrat do první ligy. Poté zamířili na Všesportovní stadion, vše probíhalo v klidu, nikdo z fanoušků zde na tým nečekal. Ze stadionu se tým přesunul na společnou večeři, po ní hráči na samostatnou oslavu.

2015-2016

Další postupové drama s vítězným koncem. V úterý 17. května 2016 slavil FC Hradec Králové výhru 2:0 nad Sokolovem a díky šokujícímu kolapsu Znojma, které prohrálo na domácím hřišti s Vlašimí 0:4, i nečekaně postup mezi českou fotbalovou smetánku. Opět návrat po roce. V kabině propukla radost naplno, létaly špunty od šampaňského, nespoutané veselí a oslavy mohly začít.

Jiří Rádl (22. 5. 2021)