Aleš Vasil Bělina legendární postava hradeckého fotbalu

Aleš Bělina ročník 1948, prožil své mládí v hradecké čtvrti ,,Na Okrouhlíku,, a byla to svého času nezapomenutelná postava hradeckého fotbalu, takoví nadšenci a milovníci černobílých barev se snad už ani nerodí.

Chodil na každý zápas a fandové ho měli rádi, pro jeho bezprostřednost i jeho nevšední chování. Protože měl Vaska kamarády také mezi dorostenci hradeckého Spartaku, tak s nimi jezdil společně v autobuse na zápasy, když hráli venku. Pro všechny, kdo ho znali, to byl Vaska a jeho hlas byl vždy slyšet i na druhé tribuně malšovického letiště, jak se tomuto fotbalovému stadionu již léta říká. Měl dlouhé blonďaté vlasy, které asi moc často šampón neviděly a vypadal jako bigbíťák ze šedesátých let. Protože byl silný kuřák a kouřil zásadně ty lacinější značky jako např. Startky, tak se od něho vždy linul smradlavý kouř až nahoru do ochozů tribuny a nekuřáci kolem něho vždy trpěli, ale nereptali, protože chtěli sedět v blízkosti tohoto bouřliváka a baviče tribuny.

Tenkrát chodilo na Hradec hodně fanoušků a samozřejmě tomu nahrávala i doba, protože počítače, mobily a další vymoženosti dnešní doby tenkrát nebyly, kluci chodili hrát hlavně fotbal a sportovní fandové tento populární sport milovali.

Pokud zápas na Všesportovním stadionu v Malšovicích začínal např. v 17,00 hodin, tak Vaska již od 14,00 hodin tam seděl první na svém místě na západní tribuně, pokuřoval a v poklidu se připravoval na začátek zápasu.

Tenkrát se hrály dorostenecké předzápasy, které byly mezi fanoušky velice oblíbené a diváci byli s výkony dorostenců vždy spokojeni. Nejdříve se zde kopal krajský přebor a když potom kluci postoupili do 1. dorostenecké ligy, tak se v Malšovicích hrál velice kvalitní dorostenecký fotbal a bylo vždy na co koukat. Vasil i tyto zápasy prožíval po svém a kdokoliv kolem něho potom procházel, tak vše komentoval, pokřikoval na dotyčného a prezentoval kolem sebe neustále dobrou náladu.

Hodně diváků chodilo na toto místo hlavně kvůli němu a na fotbal a na Vasku se 14 dní vždy těšili. Nahoru na tribunu do VIP chodil na fotbal i krajský tajemník KSČ František Tesař a když byl Vaska v ráži a ve formě, tak tam občas padlo, samozřejmě ve vší slušnosti i jméno tohoto nejvyššího pána v našem kraji. Stávalo se, že Hradec dal hned na začátku gól a to vždy křičel na celý stadion - konééc, konééc. Jeho oblíbenou hláškou bylo také, že vstal ze sedadla a křičel opět velice hlasitě - hrajte, ať stihnu zprávy. Stávalo se někdy při zápase, že rozhodčí zapískal nějakou situaci blízko branky a Vaska to vždy komentoval a vysvětloval výkřiky, že rozhodčí to zapískal proto, že bylo hodně hráčů ve vápně. Jeho nenapodobitelné, pohotové hlasité hlášky bavily celé řady nad ním i pod ním. Někdy zase při reprodukované hudbě během přestávky, křičel, ač milovník rockové muziky „Dejte tam Pavlínu Filipovskou nebo Ivetu Simonovou". Při přerušení hry také někdy stihnul parodovat populární hvězdy tak, že se diváci smáli, i když už zápas zase pokračoval dál. Pokud potom zvážněl, tak jeho znalosti fotbalu, hokeje i ostatních sportů byly na úrovni a mohl by z fleku jít soutěžit do televize.

To vše slyšeli diváci kolem něho. Sypal z rukávu výsledky fotbalu či hokeje, veškeré atletické a další sportovní rekordy. Sedávali tam s ním kluci z Dopravního podniku, v čele s Vaškem Špinou, chodící kronikou hradeckého fotbalu a též velkým sportovním znalcem. Vašek byl dlouholetým, po Hradci velice známým řidičem autobusu v Dopravním podniku a na požádání stejně jako Vaska Bělina chrlil fotbalové výsledky a sestavy různých mužstev. V tomto byli oba tito pánové naprosto nepřekonatelní a neměli v Hradci Králové v tomto směru konkurenci. Vždy po zápase chodil Vaska se svým kamarádem Vaškem Špinou pravidelně do hospody na pivo a tam řešili fotbal ve společnosti dalších fotbalových kamarádů, kteří tyto dva pány vždy nadšeně naslouchali a byli potěšeni, že mohou s těmito fotbalovými experty posedět na pivu.

Vasil byl už od mladých let v invalidním důchodu a nikdy vlastně nepracoval. Vyjímkou byla jenom jeho krátká epizoda, kdy odebíral Na Okrouhlíku v Ústředním konzumu v samoobsluze u okénka prázdné lahve, ale po pár měsících s tím praštil a od té doby ho tam již nikdo neviděl. Další jeho pracovní poměr byl pro něho potom v dalších letech již tabu. Starala se o něho jeho matka a Vasil měl proto spoustu času, aby se věnoval své životní lásce fotbalu. Přestože věděl o fotbale a jiných sportech téměř vše, tak např. pro domácí práce byl naprosto nepoužitelný a pověsit obrázek na zeď, nebo si udělat čaj bylo pro něho naprosto nemožné. Jeho dětským snem bylo, jednou oblékat dres se lvíčkem na prsou, ale samozřejmě zůstalo jenom u toho snu.

S Vaskou Bělinou byla veliká legrace a jeho historky ze života, byly velice záživné a někdy až neuvěřitelné. Jednou se s kamarády vsadil a navštívil hradecké oddělení pasů a víz. Zaujal je tam už oslovením příslušného referenta: „Šéfe, potřeboval bych se na nejbližší víkend dostat do Vídně“. V době hluboké totality se takové přání rovnalo přímé provokaci, která zákonitě musela skončit neúspěšně. Kdo zažil tehdejší dobu, ví o čem je řeč. Dnes je cestování, zejména pro mladší generaci, naprosto samozřejmá věc. „Jaký je váš důvod k tak rychlé návštěvě hlavního města Rakouska?“, zeptal se ho úředník. „Pane je tam velký koncert, vystupují tam Stouni a jednou v životě bych je chtěl konečně vidět na živo, lépe řečeno slyšet“, zněla odpověď Vasky. „Tak vy máte rád hudbu. Víte, co bych vám doporučil? Ve stejném termínu je na Moravě ve Strážnici folklorní festival, tak si zajeďte tam“, prohlásil soudruh úředník, debata byla tímto uzavřena a Vasil se pakoval ze dveří. Samozřejmě sázku vyhrál a měl zase na pivo a cigarety.

Ti fanouškové, kteří si tuto svéráznou postavu hradeckého fotbalu ještě pamatují, si ji určitě rádi připomenou a zavzpomínají na staré dobré prvoligové časy s Alešem Vasilem Bělinou, pravidelným návštěvníkem zápasů hradeckých fotbalistů. Na snímku fotbalového mužstva Dopravního podniku sedí Aleš ve druhé řadě třetí zleva po levici šéfa týmu, trenéra a kamaráda Vaška Špiny.

Slávek Trávníček (12.7.2021)