Davis Cup v Hradci Králové

Králové bílých tenisek

Na hradeckém zimním stadionu je vše připraveno k zápasu s Izraelem

Když byla v roce 1899 v Morávkově cihelně ve Svobodných Dvorech objevena kostra mamuta, rodila se na americké Harvardově univerzitě myšlenka soupeření tenisových reprezentačních družstev. Vznikl Davisův pohár, který se stal celosvětovým fenoménem.

Nejen v hokeji, ale i v tenisu byly Pardubice, i zde díky Vilému Weissovi, před Hradcem Králové. Už v roce 1926 se na dvorcích v někdejším zámeckém příkopě hrála Pardubická juniorka, na níž se představily mnohé pozdější hvězdy bílého sportu. Nakonec se i do Hradce Králové dostal tenis té nejvyšší kvality. Ač byla osmdesátá léta poznamenána spory a diskuzemi mezi Ivanem Lendlem a tenisovým svazem, jeho vyloučením a následně odchodem z reprezentace, zanechaly zápasy o „salátovou mísu" významnou a nezapomenutelnou stopu v historii hradeckého sportu. Ostatně i nehrající kapitán Jan Kodeš ve své biografii vzpomíná na vynikající podmínky v Hradci Králové.

Od roku 1969 kryla hokejovou plochu střecha, tribuny nebyly tehdy narušeny jediným sloupem. Hotel Černigov postavený v letech 1968-75, splňoval zjevně ta nejpřísnější dobová kritéria. Z Prahy se do Hradce Králové ale stále muselo jezdit po staré cestě, až v říjnu 1984 se dalo z Černého mostu dojet po prvním osmnáctikilometrovém úseku k Bříství. Přesto na přelomu září a října 1983 zavítal do východočeské metropole zápas Davisova poháru. Po vítězství v roce 1980 se Čechoslováci ve dvou následujících ročnících dostali vždy jen přes první kolo.

Takto vypadal Hradec Králové v dobách tenisových bitev

V roce 1983 dokonce prohrál při zápase prvního kola Tomáš Šmíd v Paraguayi všechny své tři zápasy včetně čtyřhry a Československo muselo svou účast ve světové skupině obhájit v barážovém zápase proti Sovětskému svazu. Výstavbě metra čerstvě ustoupil původní štvanický tenisový areál a před holešovickou sportovní halou dostal přednost Hradec Králové. Na zápasy na antukovém kurtu na zimním stadionu byly zvědavy čtyři tisícovky diváků a v pátek odpoledne sledovaly zápas mezi Tomášem Šmídem a rodákem ze Soči Alexandrem Zverevem. Po pětisetové bitvě zvítězil domácí tenista a uklidnil debutujícího Miloslava Mečíře před soubojem proti Andreji Česnokovovi. Slovenskému hráči bylo devatenáct let, jeho soupeři jen sedmnáct. I pro Česnokova to byl první zápas v soutěži. Sovětský mladík dobře začal, vyhrál první dva sety, ve třetím vedl 3:0 a byl blízko vítězství. Nakonec bral vítězství Mečíř a poslal Čechoslováky do vedení 2:0. V sobotu dovedli domácí tenisty k záchraně světové skupiny Libor Pimek a Pavel Složil v zápase proti Zverevovi a Andreji Olchovskému. V neděli se hrálo už jen na dva vítězné sety. Tomáš Šmíd si s Česnokovem poradil, Mečíř se Zverevem prohrál.

Když Jan Kodeš v roce 1966 poprvé nastoupil do zápasu Davisova poháru, prohrával s Blankem z Rakouska 0:2 na sety. Stejně na tom byl v zápase s Česnokovem Miloš Mečíř. I rady velezkušeného kapitána mu snad pomohly zápas zvrátit

S prostředím v Hradci Králové panovala na tenisovém svazu evidentně spokojenost. Jinak si nelze vysvětlit volbu místa hned dalšího domácího zápasu československých tenistů. Pro zápas proti Dánsku byl v únoru 1984 zvolen rychlejší povrch a naše družstvo nastoupilo ve stejné sestavě jako proti Sovětům. Nutno dodat, že pro Tomáše Šmída byly roky 1983 a 1984 asi nejúspěšnějšími v jeho vlastní kariéře. Na závěr roku 1983 si zahrál Turnaj mistrů, kde zdolal Yannicka Noaha a s Jimmy Connorsem prohrál čtvrtfinálový zápas po třísetovém boji. V roce 1984 vyhrál s Australanem Johnem Fitzgeraldem US Open ve čtyřhře a v závěru roku se dostal na první místo deblového žebříčku. Dánové byli snadným soustem. Jediný set v utkání ztratil pozdější emigrant a belgický reprezentant Libor Pimek v zápase proti Peteru Bastiansenovi. Ale to už o nic nešlo, neboť domácí vedli po sobotě 3:0. Přitom k vítězství v prvním setu úvodního zápasu proti Michaelu Mortensenovi se Pimek dostal až po 102 minutách.

Mostecký rodák Libor Pimek byl spolužákem Vladimíra Růžičky. Nakonec se oženil v Belgii a za vlast své manželky odehrál část své daviscupové kariéry. V Hradci králové se mu dařilo, vedle deblového vítězství se Složilem nad Sověty vyhrál i obě dvouhry proti Dánsku. Za Belgii startoval pouze ve čtyřhře, až na jedinou výjimku s Filipem De Wulfem.

Semifinálový soupeř z Francie dorazil do Hradce Králové bez Yannicka Noaha, přesto v silné sestavě. Guy Forget měl celou kariéru i první zápas v Davis Cupu teprve před sebou, ale Henri Leconte měl zajisté v hlavě čerstvé deblové vítězství z French Open. Hala plná k prasknutí sledovala v pátek zápas Ivana Lendla právě s Lecontem. Francouzský tenista sebral ostravskému rodákovi hned prvé podání a nakonec dokráčel k třísetovému vítězství. Šmíd sice s Forgetem prohrával 1:2 na sety, ale nakonec ubojoval vyrovnání utkání. I v sobotní čtyřhře se hrálo pět setů. K Lecontovi si na francouzskou stranu stoupl Pascal Portes, Šmída doplnil parťák Pavel Složil. Naše dvojice brala důležité druhé vítězství a bylo na Lendlovi, aby v neděli poslal své družstvo do semifinále. První set se díky absenci tie-breaků hrál hodinu a půl. Prohra 9:11 a obrat Lendla ve druhé sadě z 1:4 na 6:4 vzala Forgetovi vítr z plachet. V poslední ostré sadě souboje prohrál 2:6 a bylo rozhodnuto. Zápas Šmída s Lecontem už nemohl nic změnit. Sen o další finálové účasti zhatili Lendlovi, Šmídovi a Složilovi v září v Bastadu Švédové Mats Wilander, Henrik Sundström, Stefan Edberg a Anders Järryd, pozdější vítězové salátové mísy.

Defilé kompletních sestav mužstev před utkáním ve Francií doplňují nehrající kapitáni Jan Kodeš a Jean-Paul Loth a rozhodčí.

Momentka z jediného zápasu Ivana Lendla v Hradci Králové

Poté se tři roky boje o salátovou mísu hradeckému zimnímu stadiónu vyhýbaly, hlavně díky nepříznivému losu, který poslal tenisty třeba až do Indie či Ekvádoru. Při jediném domácím zápase dostal přednost nově dokončený štvanický areál. V polovině března roku 1987 byl na plochu zimního stadiónu položen povrch supreme a utkání prvého kola Světové skupiny mohlo začít. V roce 1967 sice byly přerušeny po šestidenní válce diplomatické styky Československa a Izraele, ale losu sportovních soutěží nelze poručit. Amos Mansdorf měl sice ve svých 23 letech na kontě vítězství nad Lecontem či Andrésem Gomézem, ale v úvodním zápase se čekalo spíše vítězství Mečíře, v tu chvíli světové šestky. Ani s vítězstvím Shlomo Glicksteina nad Milanem Šrejberem nemohl nehrající izraelský kapitán Josef Stabholz příliš počítat. Český dlouhán totiž v té době byl asi na vrcholu svého tenisového umu. Po prohraných dvou setech se Šrejber dokázal do zápasu vrátit a vybojoval pátý set. Dle dobového tisku už Glicksteinovi ubývalo sil. V zápase si ale náš hráč poranil kotník a v posledním setu vzdal. V sobotu dokázali Šmíd s Mečířem v deblu ubojovat dvojici izraelských singlistů. K prvnímu nedělnímu zápasu nastoupili Mečíř s Glicksteinem a československý tenista povolil hostovi ve třech setech jen šest her. Vzhledem ke zranění Šrejbera musel do rozhodujícího zápasu s Mansdorfem nastoupit debutant Karel Nováček. Po dvou setech byl stav zápasu 1:1. Třetí sadu domácí hráč prohrál 2:6. Výbuchem 0:6 ve čtvrtém setu se zavřela voda nejen nad další účastí československých tenistů v 76. ročníku poháru a působením Jana Kodeše jako nehrajícího kapitána, ale i nad zápasy v Hradci Králové.

(PT) 18.4.2014