Konec škváry v Hradci Králové ...

Aneb příběhy sezóny 1965 - 66

Po ročním působení ve II. lize se fotbalisté Spartaku vrátili zpět do nejvyšší soutěže. „Předností mužstva je elán, bojovnost i složení týmu po stránce věkové, nevýhodou je škvárové hřiště, ale do Malšovic se nikomu nechce, mužstvu se tam nehraje dobře. Cíl po postupu je jasný - udržet se," řekl trenér Havránek. Přípravu zahájil Hradec na soustředění v Heřmanově Městci, novým hráčem je František Šuranský z MŽ Olomouc. Na něho mají spoluhráči i veřejnost vzpomínku z května 1965, kdy v týmu Olomouce, tenkrát beznadějně posledního v tabulce, vstřelil vyrovnávací branku....Ve dnech 7. a 8. srpna se hradečtí zúčastnili tradičního turnaje v Žirovnici. V prvním zápase porazili domácí Slavoj 11:3, když dvě branky vstřelili Zikán, Kopečný, Pokorný a Landovský, po jedné Deutsch, Rampas a Zelinka. A ve finále porazili brankami Tauchena a Zikána Viktorií Žižkov 2:1.

Hodně slávy a radosti z hradeckého a slávistického postupu do ligy se přelilo z června do srpna na Letnou, kde 14. srpna, před 22 000 diváky, nastoupila obě mužstva k prvnímu ligovému utkání sezóny 1965- 66. Hradec v sestavě: Jindra - V. Dvořák, Pičman, Moník - Pokorný, Silbernágl - Rampas, Schmidt, Šonka, Tauchen, Zikán. Před tribunou vyhrával orchestr Karla Krautgartnera a nakonec to byla tato kapela, která ze všech aktérů hrála nejlépe...Obě mužstva totiž nepřesvědčila, chyběl styl, koncepce. A tak místo dobré kopané byl vidět jen boj a překvapivé, ale zasloužené vítězství Hradce 1:0. Hrdinou zápasu byl brankář Jindra, který v 56. minutě, za stavu 0:0, chytil Františku Veselému penaltu. Otřesenou Slávii pak překvapil střelou Rampas, ta skončila v síti a závěrečný nápor domácích už byl plný beznaděje.

Překvapivé vítězství Hradce přilákalo o týden později na staré škvárové hřiště 15 000 diváků, kteří viděli rychlý a dramatický zápas s pražskou Duklou. V její sestavě byl Viktor, Čmarada, Čadek, Novák, Dvořák, Masopust, Brumovský, Knebort, Morávek, Vacenovský a Jelínek. Dukla předčila domácí v rychlosti, technice a kombinaci a odvezla si výhru 2:1. Před dalším utkáním v Prešově udělal trenér Havránek několik změn, v obraně nastoupil Zelinka se Zahálkou, v útoku Kopečný. A výsledkem byl překvapivý bod za remízu 2:2. Že hradečtí hrají venku lépe než doma, ukázal další zápas. Proti VSS Košice nastoupilo mužstvo bez Tauchena, a to znamenalo pro útočnou řadu pohromu. Hrála bez vtipu, jediným nebezpečím byl Zikán. Diváci viděli debut Františka Šuranského a vedoucí branku Moníka. Chyba obrany umožnila ve druhém poločase soupeři vyrovnat, a když 6 minut před koncem vstřelil Mravec druhou branku Košic, bylo jasné, že nedobytná hradecká škvára je pouhou vzpomínkou. Byl to poslední zápas na škváře v Hradci, hned se začal pokládat travnatý koberec.

Během týdne sehrál Hradec dva zápasy na hřištích soupeřů, v Bratislavě se Slovnaftem a v Ostravě s Baníkem. Dvakrát remíza 1:1 znamenala do tabulky další dva cenné body. 19. září byla reprezentační přestávka a nově budovaný reprezentační celek potěšil výhrou 3:1 nad Rumunskem. 26. září nejen zvláštní vlak, ale i stovky aut, autobusů, motocyklů a kol, to vše směřovalo do Týniště nad Orlicí. Téměř 7 000 diváků vidělo rychlé, bojovné a rušné utkání, ale především vítězství „domácích" nad Trenčínem 2:0 a branky Šonky a Šuranského. Znamenitě chytal Jindra, výborně hráli Pičman, Zahálka, Šuranský a Zikán. Po sedmi kolech měl Hradec sedm bodů a v tabulce byl na sedmém místě..... V následujícím kole byla porážka v Teplicích 0:1 způsobena hlavně přičiněním rozhodčího Kardaše, který již v páté minutě nařídil penaltu, kterou Grund proměnil. Za další dvě minuty nespravedlivě vyloučil Tauchena a hradečtí museli hrát skoro celý zápas o deseti... .

Ve středu 13. října hřiště Spartaku „U nemocnice" podstoupilo zatěžkávací zkoušku. Premiéru měl nový trávník, přes 20 000 diváků se namačkalo do ochozů, další ověnčili ploty a ohrazení, mnozí i koruny stromů. I autor tohoto povídání vzpomíná, jak po příchodu na stadion obcházeli s kamarádem kolem celého hřiště a hledali skulinku, aby zahlédli alespoň kousek zeleného trávníku. Nakonec sledovali celý zápas na jedné z bříz, které tenkrát rostly na pahorku za brankou směrem k elektrárně. Hradec, vedený trenérem Havránkem, měl v brance Jindru, dále hráli Zelinka, Pičman, Zahálka - Moník, Silbernágl, - Šuranský, Pokorný, Šonka, Tauchen, Zikán. Spartu vedl trenér Ježek a nastoupila v sestavě: Kramerius - Gůra, Tichý, Táborský - Kos, Vojta - Dyba, Mráz, Kvašňák, Jílek, Vrána. V nádherném podzimním počasí Sparta vyhrála los a zvolila si stranu po slunci. Po oboustranně nervózním začátku přeběhl Dyba v 16. a 17. minutě z pravého křídla na levé, Zelinka nestihl bránit a Dyba dvakrát lehce skóroval. Hradečtí byli nervózní, ale vysvobodila je 28. minuta. Vojta chyboval, Tauchen přiťukl míč Zikánovi a bylo to 1:2. Branka povzbudila Spartak k náporu, který ovšem otevřel Spartě cestu k nebezpečným protiútokům. Dvakrát skvěle zachránil Jindra, ale proti střele Mráze ze 20 metrů byl bezmocný. Skončil poločas a zdálo se být rozhodnuto. Ovšem hradečtí do toho ve druhém poločase „šlápli" s nebývalým úsilím. Hned ve 46. minutě obešel Šonka několik hráčů a snížil na 2:3. V 64. minutě založil Šuranský na vlastní polovině útok, ideálně uvolnil Tauchena a ten nejhezčí brankou utkání vyrovnal. Fotbalový svátek skončil po zásluze nerozhodně, každému z mužstev patřil jeden poločas.

O čtyři dny později hradečtí lehce zvítězili v Košicích 3:0 nad místní Lokomotivou. V mužstvu debutoval František Huml, který do Hradce přišel z Dukly Tábor a nahradil na podzim slabého Zelinku. Mužstvo bylo na vítězné vlně, 24. října brankou Šonky porazilo Slovan Bratislava a po jedenácti kolech mu patřila čtvrtá příčka ligové tabulky. Čtyři body za vedoucí Spartou a Slávií. Poslední dvě podzimní kola se hrála v listopadu. V Trnavě Hradec podlehl 0:1 a 14. listopadu sehrál poslední podzimní zápas. Na zmrzlém a zasněženém hřišti „U nemocnice" vidělo 5000 diváků velkou převahu domácích, dva neproměněné pokutové kopy, (Šonka a Zikán), dvě vstřelené branky (Silbernágl a Zikán ) a zasloužené vítězství 2:1.

Na podzimní tabulku byl krásný pohled. Vedla ji Sparta se 20 body, druhá Slávia měla stejně a Hradec, na krásné čtvrté příčce, měl bodů čtrnáct.
V Hradci vládla velká spokojenost. František Havránek v rozhovoru pro „Pochodeň" řekl: „ Z umístění mám velkou radost. Je to odměna chlapcům za dřinu, kterou odvedli. Se čtvrtým místem jsem nepočítal, bodový zisk mně však vyšel na sto procent." A ještě postřeh Rudolfa Tauchena: „ Nečekal jsem to. Když nám trenér před zahájením ligy řekl, že úkol je uhrát 14 bodů, mírně jsme se tomu smáli." A ještě jedna zajímavost. Deník Čs.sport 7.12. 1965 napsal: „ Fotbalisté Spartaku Hradec Králové se připravovali na zájezd do Jižní Ameriky, ale pravděpodobně z cesty sejde. Podmínkou pořadatelů byl start „chilských" reprezentantů Pluskala, Masopusta a Nováka. Vedení Dukly žádost o hostování těchto hráčů zamítlo." Možná tím přišli hradečtí o historickou cestu... . Náhradou byl zájezd do Afriky.

Do Alžíru přiletěli 17. ledna tito hráči: Jindra, Paulus - Huml, Pičman, Zahálka, Moník, Silbernágl, Schmidt, Šonka, Pokorný, Tauchen, Zelinka, Zikán, Šuranský, Kopečný a Deutsch. Obavy z narušení přípravy, z horka a z neznámých podmínek se splnily pouze u pětidenního pobytu v Tunisu. Výsledky byly slušné, v Alžírsku vítězství a remíza, v Tunisku dvě vítězství a remíza. Návrat z Afriky však udělal pořádný škrt přes všechny tréninkové plány. Zpětná aklimatizace, zima, chřipkové období a výsledkem je, že skoro u tří čtvrtin hráčů se projevila angína, zbytek byl postižen záněty dýchacích cest... . Psychickému stavu hráčů nepřidaly ani ztížené podmínky přípravy. Nebylo hřiště.. Trénovat „U nemocnice" znamenalo zničit trávník, malšovický stadion byl jedno velké staveniště, vedlejší škvárové hřiště bylo skladištěm tvárnic a konstrukcí... . Hrálo se, kde se dalo... . V Týništi, v Malšově Lhotě. Do poslední chvíle se nevědělo, kde se první ligový zápas bude hrát. Nakonec volba padla na hřiště „U nemocnice", i když drnový koberec byl stále jako močál... .

Bylo plno, 18 000 diváků, které trošku překvapila hradecká sestava. V útoku chyběl rychlý Šuranský, v obraně nastoupil Moník, v záloze Deutsch, v jediném zápase celé sezóny. Byla to chyba, Veselý si na pravém křídle dělal co chtěl. Začátek zápasu na debakl nevypadal, v 17. minutě dokonce Hildebrandt vykopl Tauchenovu střelu z prázdné branky. Hned po minutě, po úniku Kadraby, obešel Veselý lehce Deutsche a vstřelil vedoucí branku Slávie. Za dalších pět minut Veselý přeběhl na levé křídlo, přesně odcentroval a Kadraba hlavou skóroval podruhé. Lehkost, s jakou se Slávia dostala do dvoubrankového vedení, šokovala přítomné diváky...Dodnes cítí autor tohoto povídání beznaděj toho zápasu, hráčům se nedařilo vůbec nic. Slávisté se v bahně snadno a obratně pohybovali, černobílí se dostávali k míči jen zřídka. Druhý poločas byl jasnou záležitostí Slávie, další dvě branky Kadraby a Píši daly výsledku konečnou podobu. 0:4 byla vydatná „jarní sprcha"... .

3.dubna 1966. Foto ze zápasu Spartak Hradec Králové - Tatran Prešov 0:0, hraného v Týništi nad Orlicí. Kopečný bojuje s prešovskou obranou.

Za pouhé tři dny hrál v Hradci bratislavský Inter. Nepřálo počasí, těžký a bahnitý terén na hřišti „U nemocnice" připravil 9 000 diváků o kvalitní ligovou kopanou. Inter hrál zcela otevřenou hru, hradečtí bojovali, ale stačilo to opět pouze na remízu, kterou zařídili brankami Zikán a Szikora. Další domácí zápas 17. dubna se již neuskutečnil. Počasí nepřálo, hřiště bylo v hrozném stavu, hrát se nedalo. Zápas s Baníkem Ostrava byl odložen. Do konce dubna Hradec ještě prohrál 0:3 v Trenčíně, a když poslední dubnový den na domácím hřišti opět pouze remizoval 1:1 s Teplicemi, situace byla vážná. Pouhý bod byl odstup na sestupovou příčku. V tomto nepříjemném rozpoložení jeli hradečtí na Spartu, které šlo o titul. A připravili domácím i 20 000 divákům nemilé překvapení. Hráli tvrdě, na hosty až nečekaně troufale. Už ve 2. minutě chytil Paulus Kosovi penaltu, potom 20 minut trval nápor Sparty, která v něm vstřelila i vedoucí branku, ale do poločasu, po úniku Zikána, Tauchen vyrovnal. Znamenitý Paulus už další branku nedostal a překvapivá remíza byla na světě. Trenér Havránek: „Zahrál nám kolektiv, a když za tím chlapci půjdou tak jako dnes, nemám obavy."

11. května 1966 bylo slavnostní otevření stadionu v Malšovicích, konečně dokončeného, a tentokrát za to „mohl" Závod míru. Končila zde třetí etapa, ten den rozdělená na dvě půletapy. Stadión byl zcela zaplněn, lákal atraktivní program. Především fotbalový zápas Hradce s brazilským Vasco da Gama. Hradec nastoupil v sestavě: Paulus ( Jindra ) - Huml, Pičman, Zelinka ( Deutsch ), Zahálka - Moník, Silbernágl - Šuranský, Schmidt ( Šonka ), Tauchen, Zikán. Diváci se bavili, hosté z Brazílie hráli technicky, líbivě a zdálo se, že i branky stříleli, jak chtěli. Hradec dvakrát vedl, ale hosté vždy během chvilky lehce vyrovnali a v závěru zápasu vstřelili i vítěznou branku. Ale výsledek 2:3 nebyl důležitý, diváci byli s představením spokojeni, Hradec nabíral formu. A z cyklistů byl první v cíli Ital Benfatto.

Pouhé tři dny po této akci vidělo 14 000 diváků odložený zápas s Baníkem Ostrava a opravdovou bitvu o záchranu. 38 autobusů a mnoho aut přivezlo přes 3000 ostravských diváků v bojové náladě. Ale již v 10. minutě, po rohovém kopu Zikána, vstřelil Schmidt první a jedinou branku zápasu. Výborný Paulus a dokonalý obranný val domácích nedal Baníku šanci na vyrovnání. První jarní vítězství posunulo hradecké na osmou příčku tabulky.

O týden později hrála v Hradci Lokomotiva Košice. Diváci viděli výborný výkon domácích, vítězství 2:0 a branky Schmidta a Zikána, které znamenaly téměř ligovou jistotu i pro příští sezónu. Ve 24. kole jeli hradečtí do Bratislavy, Slovan hrál nejlepší zápas jara a lehce zvítězil 3:0. Hřiště „U nemocnice „ a 8000 diváků vidělo poslední domácí zápas. Soupeřem byl Spartak Trnava, hrál se dobrý fotbal bez starostí o udržení v soutěži. Na vedoucí branku Kopečného odpověděl bombou ze 20 metrů trnavský Zlocha, vítězství Spartaku zajistil Šonka 8 minut před koncem brankou z pokutového kopu.

5. června skončila ligová soutěž a poprvé v historii rozhodoval na prvních třech místech poměr branek. Ten měla nejlepší Dukla Praha, druhá byla Sparta a třetí Slavia. Hradečtí v posledním kole prohráli v Brně 1:3 a s 25 body skončili na 8. místě. Na nováčka slušný výsledek. A úspěšná sezóna měla i důstojný závěr. 29. června se na starém hřišti loučil Jiří Hledík. Jeho „jedenáctka" hostila Chemii Halle a na deštěm rozbahněné hřiště nastoupila v této sestavě: Paulus - Černý, Hledík, Ladislav Novák - Pluskal, Šafránek - Pospíchal, Scherer, Masopust, Kvašňák, Zikán. Byla to oslava fotbalu s vítěznou Zikánovou brankou.

(JR) 18.5.2014

17.října 1965 | Lokomotiva Košice - Spartak Hradec Králové 0:3 Skoro polovina hradecké sestavy na jednom obrázku. Zleva Tauchen, Silbernágl, Huml, Zahálka a Šonka. První zápas Františka Humla v hradeckém dresu.

13.října 1965 Spartak Hradec Králové - Sparta Praha 3:3 První zápas na trávě na starém hřišti „ U nemocnice". Zleva stojí: Pokorný, Šonka, Jindra, Zelinka, Pičman, Zahálka. Zleva sedí: Zikán, Tauchen, Šuranský, Silbernágl, Moník.

18.března 1966 | Spartak Hradec Králové - Slavia Praha 0:4 V bahně leží Schmidt, od něj odcházejí Smolík a Hildebrandt. Nic lépe nevystihuje beznaděj hradeckých fotbalistů v tomto zápase.

29.června 1966 | XI. Jirky Hledíka - Chemie Halle 1:0 Zleva stojí: Hledík, Paulus, Pluskal, Kvašňák, Šafránek, Scherer, Novák, Pospíchal, Černý, Zikán a Masopust.