Hradec Králové a motorismus? Město, které dalo Československu a světu pardubickou Zlatou přilbu (nezapomínejme, že původním pořadatelem závodu byl od roku 1929 Východočeský autoklub, který měl sídlo právě v Hradci Králové) nemohlo zůstat stranou motoristickému boomu. Málo se ví, že již 18. srpna 1902 se Hradcem prohnal první motocyklový závod v Čechách. Trať vedla z Poděbrad přes Mnichovo Hradiště, Turnov, Jičín, Hořice a Hradec Králové, kde byla obrátka a jelo se po stejné trase zpět do Poděbrad. Jedním ze závodníků byl slavný Václav Vondřich, první místo však získal Narcis Podsedníček. Závod organizoval Klub velocipedistů a ukazoval pozvolný přesun klubu i k motorovým kolům.

Od třicátých let získal proslulost tzv. Hradecký okruh, který jezdily motocykly i automobily. Start a cíl byl v prvních ročnících na Ulrichově náměstí, divácky atraktivní byla především ostrá zatáčka vlevo při sjezdu ze starého města k hotelu Grand, kde byla řada vážných nehod. Na přelomu 50. a 60. let byli výborní i hradečtí plochodrážníci (jmenujme oba Fišery, Josefa Hidvéghyho, Hendla, Vlastimila Rauera, Vidrnu a další). V důsledku reformy krajů v roce 1960 došlo ke sloučení Pardubického a Hradeckého kraje ve Východočeský kraj a nástupnickým družstvem se stalo družstvo VČ KV Svazarmu, jehož jezdci pak přešli do Pardubic.

Samozřejmě nelze opomenout ani v 50. letech vybudovanou trať na Meteoru ve Svobodných Dvorech, kde se například v roce 1954 při mezinárodních závodech okolo trati tísnilo 35 tisíc diváků.

Od konce 60. let byl hradecký motorismus spojen s legendární značkou AHRA konstruktérů Václava Rathouského a Zbyňka Havrdy. Zbyněk Havrda je pak neoddiskutovatelnu legendou hradeckého motorismu všech dob. Ale kdo byl před ním?

Podařilo se nám získat materiály o Františku Horáčkovi, hradeckém motocyklovém závodníkovi, který působil na východočeských tratích od konce 50. do poloviny 60. let. I díky vzpomínkám rodiny se můžeme vnořit do motocyklové závodní horečky těch let, kdy svou závodní Jawu, nebo Čezetu vlastnily stovky mladých nadšenců, toužících jít ve stopách hvězd motocyklového nebe Šťastného, Havla, Bočka, Koštíře a dalších.

František Horáček (4.7.1940 - 9.6.1982 v Hradci Králové)

František se narodil v Hradci Králové a po ukončení Střední průmyslové školy strojnické nastoupil v ZVÚ coby konstruktér. Protože se zajímal o techniku a jako mladíčka ho oslovily motocykly, dělal již od svých patnácti let mechanika řadě přátel a starších kolegů, závodníků.  Jmenujme především Milana Fialu (přezdívaného „Fialista"), dále Ivo Klána (přezdívka „Hlína"), Josefa Libřického, Jaroslava Christa, Lubomíra Čížu a Tomáše Víška.

Motocykly stavěli a ladili v již neexistující dílně Svazarmu v ulici Otokara Březiny (vnitroblok za Finančním úřadem). Po absolvování vojenské základní služby v Praze (1959-61, jako řidič) si našetřil peníze a zakoupil vlastní motocykl, který si postupně upravoval a začal se zúčastňovat závodů v okolí Hradce Králové.

Z jeho archivu máme zdokumentovány například závody ve Vrchlabí (1964) a v Hořicích, kde 2. května 1965 probíhal tehdejší „trucpodnik" Svazarmu Betlém Hořice, tedy alternativního závodu ke slavnějším „300 zatáčkám" pro začínající jezdce v kraji.

O tom, jak svůj stroj ladil a zdokonaloval svědčí zdokumentované testovací jízdy na rovince ze Stěžer na Nechanice (1963 - ČZ 175 dosáhla maximální rychlost 148 km/hod.). Zajímavé na této akci je, že získali povolení „na čtvrtek odpoledne", přičemž z Hradce vyráželo doprovodné vozidlo (obvykle budoucí manželka na skútru) a za ním s tlumičem výfuku na svém speciálu závodník. Ten tlumil výfuk spolehlivě - prázdnou plechovkou od párků...

Po několika pádech, zlomenině ruky a dvou tragických událostech jeho kolegů se v roce 1965 rozhodl František v další závodní kariéře nepokračovat. S jeho ČZ 125 jezdil později další hradecký závodník Milan Pavliš. V té době již začal sbírat první úspěchy náš starý známý - Zbyněk Havrda...

Po skončení závodních aktivit se František, kromě rozrůstající se rodiny, na plno věnoval své druhé vášni - horám. Jako cvičitel lyžování II.stupně, přispěl k rozvoji bílého sportu pod hlavičkou TJ Sokol Stěžery, kde působil i jako kronikář. Bohužel zemřel mlád při nezdařené operaci srdce.

Text: Tomáš Rademacher (15.10.2021)
Fotografie: Archiv František Horáček

Poděkování: Pavel Horáček a Jaroslava Horáčková (Hradec Králové)

Zdroje: Štemberk, Jakubec, Šalanda: Automobilismus a česká společnost (Karolinum, 2021)

http://www.speedwaya-z.cz/

Star č. 29, 1936