Zápasy o postup do nejvyšší soutěže, rok 1952

Seriál o působení Josefa Bicana v Hradci Králové:

"Oba pomezní rozhodčí, zejména Nikl, se způsobem svého vystupování během zápasu při výkonu tak důležité funkce, ani netajili stranickým zaujetím k domácímu oddílu a svým rozhodováním a chováním při něm přímo provokativně dávali najevo své nekritické „fandovství".

Nikl při proměnění penalty nejen křičel, ale vyskakoval do výše na postranní čáře a mával praporkem jako nejzuřivější fanoušek. Druhý pomezní se ničím nelišil od Nikla, zvláště pak v rozhodujícím okamžiku, kdy náš brankář Matys ležel na zemi pod těly několika závodníků, našich i domácích, a měla být odpískána surovost na našeho brankáře. Pomezní rozhodčí přímo fanatickým způsobem reklamoval penaltu. I v tomto momentě si hlavní rozhodčí nebyl jist a podlehl nátlaku pomezního.

Jedna z hlavních chyb rozhodčího byla ta, že v důsledku špatného lajnování hřiště musel odměřovat vzdálenost penalty a odměřil ji pouze na 8 kroků, takže tato byla kopána z daleko kratší vzdálenosti a docílení branky bylo domácím opět usnadněno.

Během zápasu ve většině případů nebyl tento rozhodčí ochoten uznat ani jeden aut pro hostující družstvo a hlavní rozhodčí musel někdy sám měnit jeho rozhodování. Na polovině domácích prohlašoval všechny rohy za auty, na polovině hostů neustále mával praporkem ve výši a pokaždé, když míč skončil za brankou, snažil se prosadit pro domácí roh. Dozorčí komisař tohoto zápasu, bratr Starý, se sám přesvědčil, že hlavní rozhodčí sám si nebyl vědom, že by se závodník Bican provinil. Když byl dotázán domácí závodník Wiencek, aby případ vysvětlil, nedovedl tento podat správnou odpověď a nakonec s ironickým smíchem vysvětloval případ naprosto falešně. Je nutné se ještě zmínit, že když hlavní rozhodčí se dohadoval s pomezním Niklem o vyloučení Bicana, udeřil levý obránce domácích našeho útočníka Bořka pěstí do žaludku, takže tento padl a zůstal delší dobu ležet s vyraženým dechem. Nikdo ze tří rozhodčích však nevěnoval tomuto hrubému násilí pozornost.

Pracující našeho národního podniku a celá pracující veřejnost Hradecka, která byla buď na zápase přítomna, nebo mu naslouchala v čs. rozhlase, je právem rozhořčena a otřesena ve své důvěře, že sjednocená tělovýchova definitivně vyhladí z našeho sportu takovéto způsoby. Nesprávným počínáním několika jednotlivců byla v neděli v Liberci poškozena celoroční poctivá práce našeho družstva, které nejen na hřišti, ale i svými pracovními závazky v našem podniku je příkladem na cestě k budování socialismu a nového typu sportovce.

Byli to právě příslušníci našeho mistrovského družstva, kteří výzvu národního podniku Buzuluk přijali za svoji věc a propagovali ji mezi všemi pracujícími našeho podniku. Podle jejich příkladů bylo uzavřeno množství hodnotných socialistických závazků za včasné splnění nejdůležitějších zakázek pro SSSR. Jsou to naši dělníci, kteří prostřednictvím svých zastupitelských orgánů podávají spolu s námi tento protest s důvěrou, že vedení ústřední sekce kopané nedělní případ v Liberci do všech podrobností vyšetří, spravedlivě posoudí a náležitě potrestá viníky.

Tím budou naši dělníci utvrzeni ve své důvěře, že si skutečně bereme vzor ze sovětské fyskultury, a že skutečně likvidujeme staré prvky, které se v naší kopané ještě někdy vyskytují. Víme, že jsou již vzdálené doby, kdy o osudech oddílů a jejich vítězství bylo rozhodováno u zeleného stolu, proto snad nežádáme z nedělního zápasu vítězství, ale navrhujeme, aby v zájmu naprosté regulérnosti a důvěry veřejnosti byl zápas sehrán znovu, pod vedením rozhodčích, kteří by byli zárukou dobrého poměru k socialistické tělovýchově."