1. díl - rok 1952

Doba, kdy i o fotbale rozhodoval pracující lid….

Necelých 39 roků bylo Josefu Bicanovi, když v lednu 1952 přišel z Vítkovic do Hradce. Sám k tomu tehdy řekl:

"Do hradecké Škodovky přešel jsem z Vítkovic prostřednictvím ČOS, kde zdejší závod žádal trenéra pro oddíl kopané. Po rozhovoru se závodní radou, vedením závodu, kádrovým oddělením a zástupci sportovního oddílu Škoda, rozhodl jsem se přijmout nabízenou funkci trenéra a současně budu po sportovní stránce řídit výchovu učňů. Líbilo se mi otevřené a poctivé jednání zástupců závodu a sportovního klubu. Chci za jejich podpory a spolupráce vytvořit v Hradci kopanou ligové třídy. Sportovní výchova učňů bude prováděna dle vzoru sovětské fyskultury. Bude sledována práce v továrně i ve škole a podle toho bude také učeň klasifikován a připuštěn k veřejnému závodění."

A celý článek byl zakončen těmito slovy:

"Celá hradecká sportovní veřejnost skládá v „Pepiho“ veliké naděje a kdo zná jeho upřímnou, kamarádskou a poctivou povahu ví, že nebude zklamána. Musíme však znovu zdůraznit, co bylo již na počátku jím samotným prohlášeno, že bez kolektivní spolupráce není možno dosáhnout velikých cílů. Spoléháme tedy také na všechny složky, slibujícímu mu spolupráci, že dodrží své slovo a přejeme sympatickému sportovci na jeho cestě ke krásnému cíli těch největších úspěchů."

Druhou nejvyšší soutěží v roce 1952 bylo 21 skupin krajských přeborů. Z Mistrovství republiky sestupovaly poslední 4 týmy, které nahradili vítězové čtyř kvalifikačních turnajů krajských přeborníků. V Hradci byla touha postoupit do nejvyšší soutěže. S Bicanem, který se stal hrajícím trenérem, se to mělo podařit.

Pomoci k tomu mělo i několik nových hráčů. Z Dynama Košice přišel brankář František Matys. Obránce Ladislav Holman, bývalý hráč Nuslí, naposledy působil v Hrdlovce u Mostu. Rudolf Racek, střední záložník, hrával za VSJ Milovice, přišel z Kovo Děčín. Ze stejného oddílu přišel mladý a nadějný Miroslav Michálek, z hradecké Slavie se vrátil Jaroslav Kosina. Všichni se stali zaměstnanci Škodovky.

Mužstvo trénovalo poctivě, po každém tréninku měl Bican s hráči besedy, na které se všichni těšili. Vyprávěl jim zajímavosti a zážitky ze své bohaté činnosti. Při jedné schůzce zaujalo jeho vyprávění vedlejšího stolovníka tak, že oklepával popel cigarety omylem do čaje… ( ? ). Očekávání celé hradecké veřejnosti bylo veliké.

V lednu 1952 se v novinách objevil tento článek: "Tréninky kopané Škody Hradec Králové za vedení Bicana na sokolském stadionu u sokolovny na nábřeží, se těší každé úterý a čtvrtek nevšední pozornosti diváků, zvláště mládeže. Všichni pozorně sledují důkladnou průpravu, kterou Bican svým spoluhráčům uděluje, než zahájí vlastní trénink s míčem ."

První tréninkový zápas sehrál Sokol Škoda na hřišti hradecké Slavie proti PBZ Sokol Semily a zvítězil 9:0. V brance se vystřídal Vondrouš s Matysem, všichni noví hráči se dobře uvedli. 1 800 diváků za poměrně nepříznivého počasí vidělo 6 branek Bicana a 3 Bořka. 9. března přišlo na přátelský zápas s ČSSZ Havlíčkův Brod už 2500 diváků. Fotbal začínal v Hradci opět táhnout a bylo se na co dívat. K vítězství 12:0 přispěl Bican 4 brankami. Ve čtvrtek 13. března přijela do Hradce Kolora Liberec. Generálka na nedělní zahájení mistrovské soutěže vyšla dokonale. Domácí zvítězili 5:1, Bican vstřelil 3 branky. Vládla spokojenost, mužstvo bylo dobře připravené, veřejnost očekávala „spanilou jízdu“ krajským přeborem.

A Bican ? Tři zápasy, 13 branek a dobrá hra celého mužstva, které trénoval. Slušný začátek.

JR (21.8.2014)