Jen Dukla se vymyká

Bylo by asi stylovější začít povídání o hradeckých hokejistech někým z trojice Prajsler, Hosták či Hrdina, tedy těmi, kdo okusili NHL. Jejich hokejové osudy a vazby na hradecký hokej byly mnohokrát popsány a hradečtí příznivci je znají. Začneme jménem, které v hokejovém prostředí stále dobře zní. Vždyť jde i o někdejšího trenéra reprezentace.V sezóně 1972-73 bojoval Spartak Hradec Králové na čele druholigové soutěže, měl zpočátku parádní formu.

V polovině soutěže to reálně vypadalo na postup do kvalifikace o ligu. Baráž nakonec hradečtí hokejisté hráli, ale jednalo se nikoli o možnost vybojovat postup do nejvyšší soutěže, ale o snahu zachránit pro příští sezónu redukovanou druhou nejvyšší soutěž. Ani to se nepodařilo a v sezóně 1973-74 se na hradeckém stadionu hrála II. národní hokejová liga, v níž působila mužstva jako Louny, Vimperk či Nové Město nad Metují.

A do mužstva přišla dlouholetá brankářská opora pražské Sparty, brankář Pavel Wohl, pro kterého tato sezóna byla mezistupněm mezi hráčskou kariérou a trenérským angažmá. Už v této sezóně byl totiž absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu trenérem reprezentačního družstva do 18 let. V Hradci jako trenér nepůsobil (mužstvo vedla dvojice Vladimír Kobera, Jiří Dolana). Ještě předtím, než se v létě 1974 stal trenérem Chomutova v ČNHL, hrál za Tatru Smíchov, v lize za Duklu Jihlava (1961-63) a zejména za Spartu Praha (1960-73). Po již zmíněném angažmá u výběru do 18 let pokračoval u mužstva do 20 let (bronz na mistrovství světa v roce 1977, stříbro v roce 1979). Od sezóny 1977-78 vedl do roku 1980 spolu s trenérem Luďkem Bukačem pražskou Spartu. Poté následovalo veleúspěšné angažmá v bundesligovém Sportbund Rosenheim (1980-85) se dvěma mistrovskými tituly. V prvém případě slavil Wohl jako asistent Jána Staršího, zakřičet si oslavně mohl česky s Oldřichem Machačem. V druhém případě slavil už jako hlavní trenér.

Následoval opět pobyt na střídačce Sparty Praha, už na pozici hlavního trenéra. S mužstvem vždy postoupil do play-off. V sezóně 1989-90, provázené revolučními změnami a úmrtím Luďka Čajky dokonce Sparta vybojovala mistrovský titul.

Od roku 1988 vedl i československé reprezentační mužstvo. Nešlo rozhodně o jednoduché období, starší hráči už odcházeli ve větší míře do zahraničí (Jiří Hrdina, Vladimír Růžička), přesto reprezentace pod jeho vedením vybojovala stříbro a bronz. Následoval pobyt ve Švýcarsku, necelé dvě sezóny v Zürichu. Posledním jeho úspěchem byl titul v posledním ročníku československé ligy.

V sezóně 1993-94 se vrátil na střídačku do Hradce Králové, v obou zápasech Sparta pod jeho vedením uspěla (9:3, 3:0). Další sezóna nezastihla Spartu v dobré formě, sezónu nakonec končila ve skupině o záchranu. To už na lavičce holešovického celku Pavel Wohl nestál, neboť rezignoval jak na funkci trenéra, tak prezidenta klubu. Od té doby se v hokejovém dění neangažuje, přesto je nadále osobností se silnou stopou. Ostatně Sparta jej řadí mezi své legendy.

Úplně nakonec malá hádanka, vztahující se k názvu článku. Autor předem podotýká, že titulky nebudou nikdy zřejmě jeho silnou stránkou. Píše je nerad a nad fotografií z hradecké střídačky dlouho přemýšlel, jak bude nadpis znít a zda by se to bez něj neobešlo. Asi ne, pojďme

Text: (PT)