V minulých dnech vyšla kniha kolegy Michala Petráka, mapující minulost i současnost fotbalového stadionu v Hradci Králové. Nejnovější fotografie v knize byly pořízeny opravdu jen před několika málo dny.
Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.
Miluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014
Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi sezónami od roku 1930 do roku 2008.
Pravděpodobně poslední rozhovor dal Bedřich Šonka na podzim minulého roku, když ho novinář a spoluautor knihy Černobílá historie Michal Petrák navštívil v jednom z hradeckých domovů pro seniory. Vzpomínal v něm na zápasy v PMEZ i na Pepiho Bicana, kterého v Hradci zažil jako trenéra.
Jak jste se dostal do Spartaku Hradec Králové?
„Přišel za mnou a Zdeňkem Zikánem trenér Zástěra. Získali titul a chtěli posílit, tak jsme šli."
Hned po příchodu do Hradce jste letěli na zájezd na Dálný východ. Jak na něj vzpomínáte?
„Bylo to krásné. Dlouhé cestování, letěli jsme přes Moskvu a Sibiř do Číny..."
A hned v prvním zápase jste dal gól.
„Ano. Z penalty proti Spartaku Moskva."
Pomohlo vám to zapadnout do týmu?
„To asi ano. Ale kluci mě tehdy vzali dobře. Hned jsem si sedl s Jirkou Černým, s Pičmanem, Paulusem..."
Jak jste bral to, že jdete do Hradce z Pardubic? Vnímal jste rivalitu mezi těmi dvěma městy?
„Ani ne. Já jsem z Roudnice nad Labem, takže mi to nevadilo. A těšil jsem se na to, že jdu do mužstva mistra."
Jak jste do týmu zapadl herně?
„Dobře. Hrál jsem ve středu útoku, Zdeněk Zikán hrál levé křídlo, což byla předtím v Hradci trochu slabina. Pro mě byly důležité centry, dával jsem góly hlavou. Se Zdeňkem Zikánem jsem si rozuměl už z Pardubic a šlo nám to spolu i v Hradci."
Zahráli jste si spolu i v Poháru mistrů evropských zemí. Jak vzpomínáte na zápas s Panathinaikosem, ve kterém jste dal gól?
„Celý zápas jsme útočili a nemohli jsme dát gól. Panathinaikos zazdil bránu, prostřelil jsem je až já. Byl to důležitý gól, pak jsme postoupili a zahráli si s Barcelonou."
A jak vzpomínáte na Barcelonu?
„Moc rád. To víte, to je velkoklub, proti kterému jen tak někdo nemá šanci. Už když jsme se dozvěděli, že si zahrajeme proti ní, bylo to krásné. Kdo by z dnešních českých týmů vůbec pomyslel, že si zahraje s Barcelonou? Kubala nám pak na rozloučenou přinesl každému lahvičku vína a nějaký balíček."
A ty samotné zápasy?
„Tam to bylo těžké. Byl to mančaft, který neměl v Evropě konkurenci. Myslím, že jsme se dostali tak jednou přes půlku. Domácí zápas byl bouřlivý, na Strahov přišlo hodně lidí, asi hlavně na Barcelonu."
Hráli jste Pohár mistrů evropských zemí, ale v lize se Hradci po titulu tolik nedařilo. Proč?
„Protože titul byl pro to mužstvo vrchol. A po vrcholu vždycky přijdou slabší chvilky."
Jiřího Zástěru pak taky na postu trenéra vystřídal Oldřich Šubrt. Jaké to bylo pod ním?
„Byl o dost přísnější než Zástěra, bral to hodně prestižně a hodně dbal na kondici."
A po něm přišel podruhé Pepi Bican...
„Ten byl dobrý, oblíbil si mě. Běhali jsme podél Orlice, tam rostly žampiony, on mě zastavil, řekl: ‚Bédo, ty s námi běžet nemusíš, posbírej mi ty žampiony, schovej je do trika a odnes mi je na stadion.‘ A bylo na něm znát, jaký to byl fotbalista. Kopal s námi na tréninku, dokonce i když jsme hráli přátelský zápas v Kostelci. Vyhodil Malíka, postavil se místo mě na centrforvarda, mě dal na Malíkovo místo. A říkal: ‚Bédo, jsem vždycky tak mezi desítkou a malým vápnem.‘ Tak jsem mu centroval a on dával góly."
Jenže jste pod ním sestoupili, postup jste vybojovali s Františkem Havránkem a po něm přišel Vratislav Dittrich. Toho jste znal, že?
„Ano, ale neměli jsme se rádi. Ještě jsme proti sobě hráli - on za Most, já za Roudnici. Měli jsme divný vztah, on měl hodně náročné tréninky, ale spíš vyčtené. Bylo to prapodivné, zbytečné honění na nic. Nebyl to takový fotbalista."
Do Hradce jste se několik let po konci kariéry vrátil ještě i jako sekretář, tohle vaše působení ale skončilo po kontroverzním odchodu Rostislava Macháčka. Co se stalo?
„Byly potřeba dva podpisy na přestupním lístku. Já jsem to jako sekretář podepsal, protože nikdo z výboru to podepsat nechtěl. Nemohl jsem za to. Trenér Zdeněk Krejčí se zlobil, protože přišel o dobrého hráče. Ale já jsem vinu necítil."
MP (27.2.2017)