Horká půda pod Akropolí: Hradečtí před branami evropského ráje

Triumf 1:0 z domácího Malšovic znamenal pro fotbalisty Spartaku Hradec Králové slibný, ale nesmírně zrádný náskok. První historický krok do Evropy měli za sebou, nyní je však čekala zkouška ohněm. Dne 2. prosince 1960 se „Votroci“ vydali na cestu do metropole Řecka, kde je pod akropolí nečekalo nic jiného než bouřlivé prostředí a odhodlaný Panathinaikos, který byl po domácí porážce připraven na odvetu s mnohem větší agresivitou a podporou zaplněných tribun. Atmosféra v Athénách byla naprosto odlišná od toho, na co byli hráči z východních Čech zvyklí. Jak se hradecký tým vypořádal s tlakem řeckého kotle a dokázal uhájit těsný náskok na cestě za historickým úspěchem?

Před odvetou v Athénách panovala v řeckém táboře velice optimistická nálada. Většina referátů z Hradce zdůrazňovala, že Panathinaikos prohrál nešťastně, náhodnou brankou v závěru hry. Že nerozhodný výsledek by byl spravedlivějším vyjádřením toho, co se odehrávalo na hřišti, a že doma může řecký mistr vyhrát rozdílem 2-3 branek.

Zapomněli ovšem na jedno, že síla Hradce nebyla v útoku, ale především v obraně, která může být pro domácí útočníky nepřekonatelnou překážkou.

V pátek 2. prosince se hráči rozloučili s rodinami a přesunuli se do Prahy. Po noci neklidného spánku byla výprava již před sedmou hodinou na letišti v Ruzyni. Z technických důvodů byl let TU 104 odložen o devadesát minut, potom přišla informace, že se snad nepoletí vůbec, ale nakonec vše dobře dopadlo a o půl jedenácté se nastupovalo do letadla. Ještě před odletem trenér Zástěra řekl novinářům: „Situace je zlá. Mám k dispozici jedenáct hráčů, dva brankáře, a proto beru do Athén dorostence Konvalinu a Sobotku. Ale střetnutí za ztracené nepovažuji, naše obrana je schopná udržet útok Panathinaikos.“

Po pražském startu urazili cestu letadlem do Athén za 2 hodiny a 5 minut. Nad Jugoslávií byla již obloha jasně modrá, pohledem pozdravili zasněžený vrcholek Olympu. Přistání hladké, venku bylo 28 stupňů ve stínu. A hned první útok zvědavých novinářů. Konečně odjezd do hotelu Akropolis Palace s nádhernou vyhlídkou.

Převážná část volného času byla věnována samotné přípravě na rozhodující utkání. Trenér Zástěra neslevil žádnému hráči. A tak již za půldruhé hodiny po příjezdu do hotelu pobíhali všichni hráči po zeleném trávníku stadionu Panathinaikos. Deset míčů, nácvik přihrávek a střelby, krátké sprinty-to vše tvořilo součást lehkého kondičního tréninku.

V neděli 4. prosince, za krásného slunečného počasí, čekal výpravu výlet na Akropolis a prohlídka divů starořecké kultury. Skvělá průvodkyně zaujala svým vyprávěním, dotazy rostly se zvyšujícím se zájmem členů výpravy. Jako očarovaní hleděli na město, modrou oblohu, modré moře. Městem projeli k prvému novodobému olympijskému stadiónu a všude budili pozornost a zájem obyvatelstva. Po obědě se všichni vydali k moři. Horko a pálící slunce sváděly ke koupání. Lékař i trenér dali souhlas a první odvážlivci zmizeli ve vlnách zálivu. Veselo bylo ve vodě i na břehu. Terčem vtipů se stali Nosek a Šonka, kteří omylem vstoupili na automatický spouštěč sprch a v okamžiku byli promočeni od hlavy až k patě. Večer je klub Panathinaikos pozval na recepci s programem do jedné z nejluxusnějších vináren v Athénách. Byla již pokročilá doba, program ještě nezačal, číšníci stále přinášeli na stoly množství jídla a řeckého vína. Byl to vlastně takový malý „předzápas“…Kabaret začal až po půlnoci, a tak spánek ušlý recepcí a kabaretem dohonili tím, že v pondělí vstávali až po deváté hodině. Ten den navštívili přístav Pireus a místní tabákovou továrnu.

Přišel poslední ostrý trénink. Mužstvo bylo v dobrém zdravotním stavu, každý se již těšil na zápas. Opět novináři lačnící po sestavě, kondici mužstva, žádali tip na výsledek i nějaké zajímavosti o jednotlivých hráčích. Trenér Zástěra probral s hráči taktiku, kterou bude nutné v zápase dodržet. Pak rozcvička, nácvik přihrávek a hra na dvě branky. Na závěr si vzal trenér do práce brankáře Jindru. Že chytal skvěle svědčil potlesk novinářů a kluků v ochozech. Při jednom efektním zákroku však zůstal ležet a když namáhavě vstal, bolestí zkřivil tvář. Spoluhráči ho odvedli do šaten, kde doktor Frič konstatoval výron ramene. Nic se neřeklo, ale všem bylo jasné, že Jindra v zápase nenastoupí. Ten večer strávili velmi příjemně na našem vyslanectví, kam byli pozváni také naši krajané.

Poslední den před střetnutím využili hráči Spartaku k lehkému kondičnímu tréninku, trenér Zástěra připravoval brankáře Pauluse k nejdůležitějšímu zápasu jeho kariéry. Odpoledne se mezi hráči objevil vyslanec Novotný, po přátelské besedě popřál týmu úspěch v zápase. A právě v té době dorazila zpráva, že postupující nastoupí ve čtvrtfinále proti FC Barcelona. Ten večer ani jeden z hráčů klidně nespal. Heslem všech se stalo: „Hurá na Barcelonu!“

Pěkný stadion Panathinaikos měl kapacitu 30 000 diváků, zájem byl trojnásobný. Když se ve středu 7. prosince 1960 hráči Spartaku blížili ke stadionu, projížděli ulicemi plnými policie a obrněných vozů. Ty však nestřežily jejich bezpečnost, ale klid po nedávno skončené velké athénské stávce. V šatně Spartaku byl naprostý klid, hráči si věřili a byli rozhodnuti postup vybojovat. Poslechli poslední pokyny od trenéra Zástěry, který zároveň vykonával i funkci maséra. Hradec nastoupil v bílých dresech na hřiště jako první, přivítal je zdvořilý potlesk. Hráči pozdravili diváky a do hlediště rozhodili rudé karafiáty. Bouřlivý jásot hlediště přivítal domácí mužstvo.

Před vyprodaným stadionem, za napjaté atmosféry, zahájil v 15 hodin výborný italský rozhodčí Rigato zápas. Přihlížel řecký korunní princ Konstantin, členové řecké vlády, mimořádný vyslanec ČSSR Novotný a členové diplomatického sboru. Mužstva do vroucí athénské arény nastoupila v těchto sestavách.

Spartak Hradec Králové: Paulus-Štěrba, Hledík, Pičman-Runštuk, Michálek-Černý, Pokorný, Šonka, Zikán, Malík.

Panathinaikos:Voutsaras-Tzounakos, Linoxilakis, Andreou-Nempidis, Pitichontis-Theophanis, Papaemanouil, Domazos, Bernados, Panakis.

Za oblačného počasí a mírného tepla měl Spartak výkop a překvapil domácí útočnou hrou. Již v první minutě měl vyloženou šanci Malík, brankář domácích minul Černého centr a před hradeckým útočníkem byla prázdná branka. Prudká střela minula o vlásek břevno a Malík se zoufale chytil za hlavu. Jak stadion při nástupu burácel, teď mlčel jako hrob. Pátá minuta. Po pravé straně unikl Zikán, vyměnil si míč se Šonkou a Pokorným, ten vrátil zpět na nabíhajícího Runštuka. Dělovka, jaká se málokdy vidí, končí na tyči…Dvacet minut existovalo na hřišti jen mužstvo Spartaku Hradec. V třinácté minutě po přihrávce Pokorného vystřelil Zikán, ale Voutsaras skvěle zachránil. Brankář domácích prokazoval kvalitu a držel svůj tým ve hře. Ve 28. minutě s námahou vyrazil Pokorného střelu na roh, krátce na to Hledík hlavou trefil břevno. Uběhlo pár minut, Zikán obešel středního obránce, pak ale sám před brankářem zaváhal a obránce mu míč ukopl od nohy.

Do konce prvního poločasu se útočníci překonávali ve střelbě, Paulus neměl mnoho práce. O přestávce trenér Zástěra hráče pochválil, ale zároveň důrazně upozorňoval na dodržování taktiky i ve druhém poločase. Varování bylo na místě. Domácí nastoupili jako vyměnění, burácející hlediště hnalo svůj tým do útoku. Patnáct minut se valil útok za útokem na Paulusovu branku, jednu ránu za druhou pálili řečtí útočníci. Brankář Paulus, který měl na svém kontě pouhých šest mistrovských zápasů, odolal, byl k nepřekonání a vyřešil i ty nejošemetnější situace. Obraně vypomáhal Pokorný, poslední čtvrthodinku se přesunul do obrany i Černý s úmyslem udržet nerozhodný výsledek. Zoufalý nápor domácích s cílem vynutit si alespoň třetí zápas byl drtivý. V pokutovém území Spartaku bylo často až osmnáct hráčů, hrdinou se stal Paulus, který kryl v závěru minimálně pět vyložených šancí.

Asi pět minut před koncem zápasu odpískal rozhodčí ofsajd a Paulus v domnění, že je již konec zápasu vyběhl z branky, radostí objímal Hledíka a křičel:“Jedeme do Barcelony!“ Velmi se divil, když mu spoluhráči řekli, že ještě není konec a rychle se vracel do branky. Hradec vydržel, do konce utkání se již nic nezměnilo, a tak bezbranková remíza znamenala, že Spartak Hradec Králové, jako první československé fotbalové mužstvo, postoupil do čtvrtfinále nejslavnější evropské soutěže.

Paulus nahradil znamenitě Jindru, skvělý byl Hledík spolu s Pičmanem. Runštuk se objevil v záloze a za výkon zasloužil pochvalu. Útok účelně držel míč, aby zadní řady nebyly přetíženy. Mužstvo Panathinaikos odešlo bez pozdravu do kabiny, ještě dřív, než oni odešel i princ Konstantin, zdrcen neúspěchem domácích. Trenér Zástěra radostí plakal a všechny objímal. Po zápase přišel i vyslanec Novotný, který měl velkou radost a vyjádřil své uznání za vzornou reprezentaci republiky.

Řecký tisk netajil své zklamání nad výsledkem zápasu, ale uznal i kvality soupeře. Vysoko vyzdvihl výkony Pauluse a Pičmana, které označil za nejlepší na hřišti. Konstatoval, že zápas skončil zaslouženě bez branek, ale podle šancí mohl Spartak zvítězit 3:1.

Večer po zápase se snesl na Athény prudký liják. Pršelo celou noc, ale ráno bylo opět slunečné, jen moře zůstalo rozbouřené.

Výprava Spartaku Hradec Králové opustila Athény ve čtvrtek 8. prosince, kdy v 10 hodin dopoledne odletěla společností Alitalia do Říma. Rozloučit se na letiště přišli vedoucí funkcionáři řecké kopané i klubu Panathinaikos a pracovníci československého vyslanectví, kteří se o výpravu po celou dobu pobytu starali.

Autor: Jiří Rádl (17.8.2026)
Fotografie: Archiv Sport pod Bílou věží