Josef Sadil, Ing

Do šesti let žil v Jaroměři, pak již v Hradci Králové s maminkou a otčímem. Nejdříve na základku v Lipkách, ale protože ho bavil a zajímal sport, stal se členem party chlapců a děvčat , která hrála tenis na antukových kurtech Spartaku na soutoku (Václav Štětka, Picek, Cee, Švihovská). Zajímal ho i basketbal (např. se Zdeňkem Formánkem) a lední hokej (tehdy, v roce 1956, žáky trénoval po návratu z kriminálu mistr světa z let 1947 a 1949 Josef Trousílek).

Ale už ho to táhlo k vodě - od 5. třídy chodil k JUDr. Vojtěchu Čechovi na tréninky plavání do tehdejší Lokomotivy Hradec Králové. Měl přirozený talent - otčím ho naučil velmi brzy plavat - nejvíce ho bavil a šel mu znak (celkem se stal 7x dorosteneckým mistrem ČSR ve znaku, ale i v kraulu). Byl ale i dobrým kraulařem. Tenis pak na dlouhá léta opustil.

Po maturitě na hradeckém Gymnáziu J.K. Tyla šel studovat do Prahy - stavební průmyslovku (2 roky), pak VŠE - zároveň i nadále závodně plaval. Velký zájem o něho měl proslulý trenér Dukly Praha Andělín Hliňák, Josef se však rozhodl jinak - do plaveckého oddílu Dynamo Praha (tj. Slavie) k trenéru Čermákovi . Jeho domácím „tréninkovým hřištěm" byl pětadvacetimetrový bazen v Axe.

Ale to již přišel rok, kdy změnil specializaci - v roce 1961 jeli plavci spolu s vodními polisty Dynama Praha do Rostocku na závody, přespali v Berlíně a den před uzavřením západních sektorů a stavbou zdi - 12. srpna 1961 - ještě stačili navštívit Západní Berlín. Jak se dočteme dále, Josef nějak ty dějinné události na vlastní kůži přitahoval...

A jak to bylo s tím vodním pólem? V Axe trénovali i pólisté Tatranu Střešovice (trenérem byl sportovní novinář a publicista František Steiner). V roce 1962 vyhráli ligu před všemi slovenskými týmy, především Košicemi a vysokoškoláky z Bratislavy. O rok později - již pod novým názvem Motorlet Praha - již byl Josef Sadil členem základní sestavy.

V Praze i nadále studoval, žil na kolejích na Jarově a dělal pólo (občas si ale odskočil k plavání - 2x 3. místo na mistrovství republiky dospělých ve znaku). Ve dvaadvaceti v roce 1965 se dostal do nároďáku (sehrál téměř 70 mezistátních zápasů) - hrával při svých 194 centimetrech hlavně jako obránce, nebo záložník. Na tehdejší dobu zajímavé cestovatelské štace - Universiáda Budapešť 1965, 1966 s Motorletem zájezd do Kanady (z toho pět dní hráli v Paříži) a turnaje v Montrealu, Hamiltonu a Torontu (návštívili i Niagara Falls), 1967 promoce - chtěl zůstat v Praze, ale nesehnal bydlení, tak šel na 9 let do Plzně.

Hrával za Slavia VŠ Plzeň první ligu vodního póla, přitom nastoupil do Škody Plzeň. V roce 1972 odmítl vstoupit do KSČ, následně ze Škodovky odešel, v Plzni však ještě zůstal. Radost mu kromě narození obou dětí dělala skvělá parta ve vodním pólu (2x 3.místo v lize, za Košicemi a Slavií UK Bratislava, jak jinak...).
Ještě v Plzni se dostal k tenisu jako volnočasové aktivitě. V roce 1976 se s rodinou definitivně vrátil do Hradce Králové, léta jste ho mohli tři roky potkávat v Lipkách na ředitelství Bavlny.
Později přešel do VČE, kde pracoval na různých ekonomických postech, kde v roce 2007 končil jako generální ředitel a předseda představenstva.

Populární Láďa Borek, co držel v Hradci Králové vodní pólo nad vodou, ho zlanařil coby hrajícího trenéra (již pod hlavičkou Slavie Hradec Králové). S nim v týmu hrávali například Petr Koudelka (vrátil se do rodného Hradce z Ústí nad Labem), dále Igor Rejzek, František Kubát, „Bonža" Hojný a Jiří Zikmund (autor mnoha knih a kalendářů o historii Hradce Králové). Týmu se dařilo, hráli 2. ligu, v bazénu v Praze Podolí byli dokonce i ve finále českého poháru.

Vodnímu pólu se věnoval do svých 38 let (1981) jako hrající trenér. Definitivně ho odlákal tenis, kterému plně propadl. Hrál krajský přebor za béčko „Dynama" do svých 54 let (1998). Vyhrál řadu veteránských turnajů, v roce 1994 vyhrál např. Mezinárodní mistrovství ČR v Mariánských Lázních. Ve veteránech reprezentoval Česko na mistrovstvích světa družstev (Francie, Rakousko - 1993 a 2006).

Jak říká, tenisovou raketu držel v ruce naposledy v roce 2001. Od té doby jezdí na kole, cestuje. V současnosti žije, jak říká, „klidný život aktivního seniora", cestuje s vnoučaty, chodí fandit s přáteli na extraligový hokej (hokej sleduje od svých osmi let).

A již jednou zmiňované „přitahování dějinných událostí"? S reprezentačním týmem vodního póla (jako tehdy jediný Čech) se zúčastnil ve dnech 13.8. - 26.9.1968 (ano, šest týdnů) zájezdu do Sovětského svazu (Moskva, Tbilisi turnaj, Moskva, Batumi, Suchumi, při cestě zápasy v Jugoslávii). Zkreslování skutečnosti o Invazi vojsk Varšavské smlouvy v sovětských médiích, nemožnost se spojit s blízkými, poslech zahraničního rádia několik kilometrů na volném moři u černomořského Batumi, to jsou jen drobné střípky této anabáze.

Josef Sadil je historicky druhým Hradečanem, který kdy nastoupil za reprezentační „A" tým mužů ve vodním pólu (prvním byl počátkem 60. let ve dvou zápasech František Rejnart).

TR (rozhovor z 23.8.2017)