Jiří Dolana

Narodil se 16. března 1937 v Hradci Králové, tedy v roce, kdy se rozeběhla hokejová ligová soutěž. Do prvního mužstva se v Hradci Králové dostal v sezóně 1955-56. Bez umělého ledu hokejisté Spartaku rozhodně nemohli příliš pomýšlet na čelní místa v druholigové soutěži. Ostatně právě premiérová seniorská sezóna Dolany skončila neslavně, sestupem mužstva až do divizní soutěže.

Rok 1956 byl pro Dolanu, jak se později ukázalo, významným mezníkem. Po předchozím rozpuštění armádních hokejových celků následovala zakrátko v tělovýchově vojenskou terminologií otočka čelem vzad a v Olomouci vznikla v tomto roce Dukla. Ta byla zařazena do druhé ligy. Mužstvo sice mělo působit na Hané, ale nakonec hráli svěřenci trenéra Ladislava Kobery domácí zápasy na novém kluzišti v Jihlavě a už s Dolanou v sestavě dokázali vyhrát svou skupinu i pražskou kvalifikaci. Dvacetiletý útočník byl rázem prvním hradeckým odchovancem, který si kdy zahrál nejvyšší ligovou soutěž. Za vojáky odehrál v jejich první ligové sezóně všechna utkání a zaznamenal v nich tři branky.

Po skončení vojenské základní služby nastřílí v dresu mateřského Spartaku v sezóně 1958-59 více než čtvrtinu branek mužstva. Objevuje se i v sestavě juniorského reprezentačního celku, který si v Sovětském svazu zahraje proti mladé sborné, byť skryté pod hlavičkou mužstva Moskvy.

Odchod do Dynama Pardubice v létě 1959 je logickým pokračováním dobře započaté kariéry. Dominance brněnských hokejistů, později Jihlavy a kvalita dalších celků ale znamenala, že v Dolanově éře jedinou medailovou příčku vybojovali pardubičtí v sezóně 1959-60. Ač patřil mezi kanonýry a za Pardubice zaznamenal 225 branek, na titul nejlepšího střelce ligy nikdy nedosáhl.

Po třicítce, kdy hokejisté v té doby již byli považováni za neperspektivní, dostal možnost zahraničního angažmá. Italský hokej v té době nepatřil ke světové elitě. Například na jaře 1968 Italové odřekli účast v „B" skupině mistrovství světa a nebylo to poprvé. Hokejové dění se v této velké zemi vždy soustředilo převážně do menších alpských měst. Výjimkou je Miláno a Bolzano, kam se v létě 1968 přesunul právě Jiří Dolana. U mužstva už nebyl trenér Alois Cetkovský, ale kostru týmu měli s ním tvořit litvínovští odchovanci František Dům a Ivo Kalina. Nakonec z toho je až čtvrté místo, zvítězí HC Val Gardena s exkladenským brankářem Zdeňkem Beranem v sestavě.

V další sezóně sedává v kabině s Dolanou zajímavý hráč. Jaroslav Pavlů hrával ligu v Plzni a Brně, po přesunu do Itálie zde válí do šestačtyřiceti let v lize, později je úspěšným ligovým trenérem. Je otcem Martina, který sehrál za italskou reprezentaci úctyhodných 225 zápasů, což byl dlouho rekordní zápis. Ani tato dvojička nezajistí klubu posun z posledního místa ligové tabulky.

Další dvě sezóny znamenají blýskání na lepší časy, Bolzano vybojuje dvě třetí místa. Po odchodu z Itálie získávají hokejisté Bolzana po deseti hubenějších sezónách znovu italský titul, Dolana už v tu dobu brázdí druholigová kluziště. Opět patří mezi nejlepší střelce hradeckého mužstva. Hokejisté Spartaku začnou druhou ligu v sezóně 1972-73 velice nadějně, v polovině sezóny se pohybují na příčkách, které mohou znamenat účast v kvalifikaci o ligu. Nakonec jsou šestí. Z této příčky by sice vedení oddílu nejásalo, ale bývalo by nešlo ani o velikou tragédii. Jen kdyby se nejednalo o sezónu, která má znamenat počátek reorganizace výkonnostního hokeje. Namísto třiceti klubů má totiž hrát v Čechách a na Moravě druholigový hokej jen dvanáctka mužstev v nově vytvořené národní lize. Šesté místo proto znamená boj o druholigovou záchranu. Z křeče se spartakovci už nevymaní, v baráži skončí poslední a poroučejí se až do třetí nejvyšší soutěže. V té už Dolana vede hradecké hokejisty jako trenér. Mužstvo sice neprohraje za tři sezóny ani desítku utkání, ale důležité zápasy mu nevycházejí. Postup se podaří až napotřetí a od sezóny 1976-77 se v Hradci Králové hraje soutěž, která odpovídá velikosti města a zdejší hokejové tradici. Výkony mužstva jsou však zejména na kluzištích soupeřů velice odevzdané a po 18. kole nahrazují Jiřího Dolanu další hradecké legendy, Jaroslav Janeček a Ladislav Blažek.

Do reprezentace patřil Jiří Dolana v letech 1960-66. V březnu 1961 pomohl třemi brankami, včetně trefy proti Sovětskému svazu, ke stříbru. Polykači kouře z Trailu (Smoke Eaters) získali mistrovský titul jen díky lepšímu brankovému poměru. Do Colorado Springs českoslovenští hokejisté spolu se Sověty a hráči Německé demokratické republiky neodcestují. Na stockholmském mistrovství v březnu 1963 je Dolana nejlepším československým střelcem a odveze si bronzovou medaili. Olympijský turnaj v rakouském Innsbrucku je jeho poslední mezinárodní akcí. Znovu nastřílí osm branek a odváží si bronz.

K hokeji přivedl svého syna Libora, rovněž reprezentanta a vynikajícího střelce.

Dopřáno dostal 66 let života, zemřel 14. července 2003.

PT (15.11.2014)