Jaroslav Kudrna

Jaroslav Kudrna - Příběh jako z pohádky
/držení hole: vlevo,  přezdívka: "Kudrnka"/

Už úvod hokejového příběhu Jaroslava Kudrny byl jako z pohádky. Sotva se mladík dostal do podvědomí hradeckých příznivců ledního hokeje a představil se krátce na svém mateřském ledě, už balil hokejový uzlík a vyrazil do světa na zkušenou. Nebylo to do ledasjakého světa, hokejové zámoří je přímo univerzitou. Sportovní, ale i životní.

Jeho představy, realita, nezkušenosti a nízký věk, to vše za mořem neznělo stejným akordem a tak při předčasných návratech oblékal dres sousedních extraligových Pardubic. Právě v tomto období začala naše spolupráce. Činnost sportovního novináře není zrovna příjemná v momentu, kdy má jít do kabiny poraženého rozladěného celku sbírat pozápasové ohlasy. Jsou hokejisté, kteří toho nenamluví nikdy moc, jsou tací, jež jsou sdílní pouze v případě, že se vyhrálo a ještě k tomu i jim osobně se zadařilo. Těch, kteří po prohře byť těsné a nebo po debaklu překonají zklamání, zlobu, vztek, křivdu i emoce je málo a právě do této kategorie patřil vždy ochotný a vstřícný Jaroslav Kudrna. Jakoby neměl za sebou nevydařených 60 minut, které nevyšly nejen jemu, ale i spoluhráčům. Ve svých pozápasových uvážlivých proslovech bylo vždy znát, jak každý odehraný duel byl pro něj školou. Postupně se vypracovával mezi stálé opory pardubického kádru a osm odehraných sezón v jejich dresu je toho nejlepším důkazem. Na ledě k soupeřům už tak vstřícný nebyl, jeho styl hry byl pro druhou stranu hodně nepříjemný a trefně to vyjádřil spoluhráč Stanislav Procházka: "jsem rád, že s Jardou sedím v jedné kabině, nedokážu si ho představit na opačné straně kluziště. Je to hokejová bestie".

V nabitém kádru před sezónou 2004 - 05 ho postihlo zranění a návrat do sestavy, které se logicky začalo dařit /Hejduk, Hemský, Dopita, Bulis/ a dotáhla to až k zisku titulu se mu nepovedl. Jeho odchod po letech kvalitně odvedené práce z Pardubic tehdy mnoho příznivců překvapil, nicméně nebyl tak úplně košer.

Po krátkodobé zastávce v Plzni se objevil na druhé straně republiky v Třinci. Právě zde našel spřízněnou duši v osobě svého životního centra Jana Peterka a začalo se mu nebývale dařit herně i střelecky. Jeho slávu už nepobrala ani zdejší "začouzená nebesa" a na obzoru se objevila další významnější adresa - Metallurg Magnitogorsk. Při našem loučení jsem mu popřál mnoho štěstí a zdaru do hokejového zadání, jež znělo - ve zbylém průběhu sezóny se dostat do základní sestavy a odehrát co největší počet zápasů. V kabině a na ledě, kde už chyběla po třech letech hvězda Jevgenij Malkin se mu to bezezbytku podařilo. Ve městě na daleké Sibiři vydržel tři a půl roku a s týmem dosáhl mnoha historických klubových úspěchů. V roce 2007 slavil se spoluhráči zisk titulu mistra Ruské super ligy, o rok později stejný úspěch prožil v Super Six lize. Jen pro připomenutí, této soutěže se směli zúčastnit pouze mistři šesti nejvýznamnějších hokejových lig v Evropě, v sezóně 2008 - 09 byl změněn systém na Ligu mistrů po fotbalovém vzoru. J. Kudrna rád vzpomíná i na svou účast v Utkání hvězd ruské ligy v roce 2009. Kromě kolektivních úspěchů rád vzpomíná třeba i na zápas s divácky atraktivním Dynamem Moskva, v němž vstřelil 4 góly. Se svými kamarády Tomášem Rolínkem a bohužel zesnulým Janem Markem prožil v Magnitogorsku část života, na kterou nikdy nezapomene. Naše debaty se tehdy zúžily pouze na letní období, rád jsem s přáteli naslouchal jeho vyprávění. Dobře věděl, co všechno pobyt v dálavě obnáší, co vše je nutné oželet, omezit a hlavně vydržet. Jeho postojem k této fázi hráčské kariéry jsem byl příjemně překvapen.

V létě 2010 se ozval v mobilu známý hlas: "podepsal jsem do Liberce". Ambiciózní kádr, jedna z nejhezčích hokejových hal u nás, malá vzdálenost od hradeckého domova, to vše byly argumenty, že severočeská štace by mohla být tou vydařenou. Celkový tříletý dojem z města pod Ještědem sice zakalilo zranění v závěru tohoto období, přesto se ochotně pomohl Severočechům vyškrábat z okraje propasti, kterým je zrádná baráž. Po slávě v Rusku tedy zažil opačné hokejové pocity. Ještě před tím však i u nás dosáhl na další významné individuální ocenění. Vstoupil do řad Klubu hokejových střelců deníku Sport, v němž podmínkou je dosažení nejméně 250 branek. V samém závěru libereckého angažmá dojížděl za ligovým hokejem z Hradce Králové téměř denně, důvodem byla rodina. Tehdy se svěřil "konečně chci poprvé vidět, jak k dcerám přijde Mikuláš s čertem, ještě nikdy jsem u toho nebyl".

No a léto 2013 si už dobře pamatují zejména hradečtí příznivci. Do života Jaroslava Kudrny opět zasáhl sportovní osud. V rodném městě se nečekaně objevila Extraliga a Jaroslav si dlouho pohrával s myšlenkou, vrátit se na mateřský led. Ne všechno, co se o něm tehdy vyprávělo, např. o jeho přehnaných finančních požadavcích, byla pravda. Rozhodující bylo, že se zkušený kozák sice opožděně, ale přece jen po letech znovu objevil v hradeckém dresu. Skvěle zapadl do kabiny, okamžitě si rozuměl s partou kolem kapitána Šimánka a navzdory ne zrovna ideální letní přípravě před touto sezónou v zápasech poté dokazoval, že je platným hokejistou. Ve 20. kole rozhodl v samostatných nájezdech derby s Pardubicemi a křivka jeho popularity v hradeckých ochozech prudce stoupala. Snad polovina publika fandila v dresech č.21 s nápisem KUDRNA. Plné dva roky spolu s Mertlem a Šimánkem táhli hradecký tým v roli "první lajny" střelecky a hlavně výsledkově. Kariéru končil po sezóně 2015 - 16 v neúspěšném play - off v Mladé Boleslavi a loučení si představoval trochu jinak. O posledním zápase měl jiné představy, nicméně chápal, že léta se zastavit nedají.

Z domácích úspěchů si nejvíce váží startů za reprezentaci a vstupu do Klubu hokejových střelců deníku Sport. Jaroslav Kudrna během působení v 5 oddílech naší Extraligy /Pardubice, Plzeň, Třinec, Liberec a Hradec Králové/ vstřelil 298 gólů v 838 zápasech.

Vedení hradeckého Mountfieldu ho na další dva roky (2016 - 18) ho pověřilo funkcí sportovního ředitele klubu, v níž měl zúročit bohaté zkušenosti. Nyní mu byla nabídnuta svazová funkce.

Milan Votava (24.7.2018)