www.sportpodbilouvezi.cz
Sport pod bílou věží - autor webu:
Tomáš Rademacher
Telefon: +420 602 168 9101
Web: www.sportpodbilouvezi.cz

Sport pod Bílou věží na Facebooku Navštivte Sport pod Bílou věží na Google+ Navštivte Sport pod Bílou věží na YouTube

Novinky

Publikace ČERNOBÍLÁ HISTORIE 110 LET FC HRADEC KRÁLOVÉ

Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.

Sport pod Bílou věží v Hradeckém deníkuMiluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014

Jedinečná možnost získat přímo od autora knihu HISTORIE HOKEJE V HRADCI KRÁLOVÉ

Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi  sezónami od roku 1930 do roku 2008.

Stanislav BurdysKdyž 6. ledna 2014 zemřel Karel Gut, vzpomínali hokejoví fandové nejen na jeho hráčské a trenérské umění, ale určitě i na kariéru předsedy svazu. Ve svazovém vedení se však nalézá i vazba na hradecký hokej.

V této prvníDaniel Zinke z volné řady reportáží o působení hradeckých sportovců v zahraničních klubech jsme navštívili fotbalistu DANA ZINKEHO - doslova za „humny" - od října 2010 působí v klubu Górnik Walbrzych, v současnosti ve třetí nejvyšší polské lize.

Úvod » Kartotéka sportovců » Fotbal » Zdeněk Pičman

Zdeněk Pičman

Narodil se 23. ledna 1933 v Příbrami. Vojnu měl absolvovat v PDA Plzeň, ale po desetidenním přijímači v Pardubicích zakotvil v mužstvu PDA Otavan Písek. Po celou dobu vojenské služby patřil mezi opory. Není divu, že o talentovaného útočníka byl zájem. V roce 1955 přestoupil do pražské Slavie, tehdy se jmenovala Dynamo.

Do slavného mužstva, v té době už přestárlého, přišel plný nejistoty a chybějící sebedůvěry. Vůbec se mu tam nelíbilo, tehdy tam bylo vše možné, jen ne kolektiv. Začátky nebyly slavné, hrával pravé křídlo, ale chyběly zkušenosti. I tak v ligovém ročníku 1955 vstřelil svoji první ligovou branku a sehrál i své jediné derby slavných „S". Bylo to 29. října 1955 a před 25 000 Sparta porazila Slavii 6:1. Byl už ženatý a měl slíbený byt. Ale sliby bývají někdy i chyby, a tak nadějného útočníka začal lákat Hradec Králové, který zrovna poprvé v historii postoupil do nejvyšší soutěže. Když se to ve Slavii dozvěděli reakce byla hrozivá. Konec kariéry, přeložení na práci do dolů... taková byla doba. Pomoc přišla překvapivě - od Bicana. Použil svůj vliv, využil známosti, možná, že i vzpomínka na Hradec udělala své.

4. března 1956 se Zdeněk Pičman poprvé objevil v hradeckém dresu v přípravném zápase s Jiskrou Semtín a přispěl k vítězství 2:0. Samozřejmě, že nemohl chybět v základní sestavě v památném prvním ligovém zápase 11. března 1956 se Slovanem Bratislava. Stal se v té sezóně stálým členem útočné řady Spartaku, chyběl v jediném mistrovském zápase a se sedmi brankami se stal nejlepším střelcem týmu.

Následující ročník 1957-58 se hrál tříkolově. V lednu 1958 přišel do Hradce nový trenér - Ferenc Szedlacsek. A byl to právě on, kdo poprvé Zdeňka Pičmana postavil do obrany. Na místě středního obránce se mu premiéra příliš nevydařila, 16. března 1958 prohrál Hradec v Ostravě 0:3. Ale byl to ten moment, který Pičmana definitivně přesunul z útoku do zadních řad. Ten ročník se nevydařil, sestupu nezabránilo ani osm Zdeňkových vstřelených branek. V mužstvu se projevila krize, nakonec ale i síla. Slíbili si, že se pokusí v Hradci ligu znovu vykopat. II.ligu suverénně vyhráli a v té době Pičman, po příchodu Hledíka, začal nastupovat na místě levého obránce. Byl agresivní, tvrdý, rychlý, měl dobrou hru hlavou. Je jasné, že jeho výkony zaujaly stavitele reprezentačních výběrů. První zápas za olympijské mužstvo sehrál 12. srpna 1959 v Lipsku a členem tohoto mužstva byl dalších pět let.

Byl kapitánem mužstva, které v sezóně 1959-60 senzačně vyhrálo titul mistra ligy. Samozřejmě nechyběl v tažení Pohárem mistrů evropských zemí, které zastavila až ve čtvrtfinále FC Barcelona. Jeho první zážitek z Barcelony byl operační sál a kaple uvnitř stadionu. Pro hradecké hráče neuvěřitelné. Pak setkání s Kubalou, který se jim věnoval v průběhu pobytu a nabízel, že jim koupí, co budou chtít. Ale báli se špehování, s výpravou vždycky jezdil někdo, kdo vše sledoval... .

Pak přišla kvalifikace na mistrovství světa v Chile 1962. Patřil do širšího výběru národního mužstva, měl smůlu, že na místě levého obránce hrál jeho kapitán Ladislav Novák. Těsně před odletem na šampionát se dostal do závěrečné 18-ti členné nominace. 18. dubna 1962 nastoupil do druhého poločasu předposlední přípravy proti mužstvu Flamengo Rio de Janeiro. Národní tým vedl 4:1 a Pičman střídal Nováka. Druhý poločas se nevydařil, mužstvo hrálo špatně a trenér Vytlačil se rozhodl v nominaci dát přednost Tichému pro jeho univerzálnost. Zklamání bylo veliké, ale Vytlačil na Zdeňka nezapomněl. Byl pro něho jasnou jedničkou v obraně olympijského mužstva, které se kvalifikovalo na OH v Tokiu 1964. Ještě před tím si poprvé zahrál za reprezentační A tým, když v zápase s Jugoslávií bylo reprezentací pověřeno olympijské mužstvo.

V sezóně 1964-65 bojoval Spartak Hradec Králové ve II. lize. V šesti podzimních zápasech musel nastoupit bez své opory a kapitána Zdeňka Pičmana. Ten 12. října 1964 nastoupil k úvodnímu zápasu olympijského turnaje proti mužstvu Jižní Koreje (6:1). Sehrál i další zápasy ve skupině se SAR (5:1) a Brazílií (1:0). Po vítězství ve čtvrtfinále nad Japonskem (4:0) chyběl Pičman v sestavě semifinálového zápasu s NDR (2:1). 23. října 1964 nastoupil ve finále olympijského turnaje v Tokiu, kdy soupeřem našeho mužstva byl silný tým Maďarska. Byl to smolný zápas, prohrávali jsme vlastní brankou Vojty a prohráli jsme i celý finálová zápas 1:2. I tak byla pro Pičmana stříbrná olympijská medaile největším úspěchem jeho fotbalové kariéry.

Pevné zdraví a životospráva, pro Zdeňka Pičmana dvě složky jeho fotbalové dlouhověkosti. Od 24. května 1959 do 22. srpna 1964 sehrál bez jediné absence 136 mistrovských zápasů v řadě. Pokračování této série „znemožnila" účast na olympiádě...

V neděli 18. srpna 1968 nastoupil v hradeckém dresu naposledy. Soupeřem Hradce byla Škoda Plzeň a tu tenkrát trénoval jeden z prvních Pičmanových spoluhráčů v Hradci - Vlastimil Chobot. Hradec prohrál 0:1, pak přišel nešťastný 21. srpen 1968. Měsíc se fotbal nehrál, Zdeněk Pičman se rozhodl ukončit svoji fotbalovou kariéru.
Deník Pochodeň 3. října 1968 přinesl sérii otázek pro Zdeňka Pičmana. Na otázku: „A co vy? Přece nepověsíte kopačky na hřebík?"
odpověděl: „Půjdu do Týniště nad Orlicí. Zkusím to jako trenér. Myslím si, že chce-li někdo dělat nějakou funkci, rozhodně musí začít dole. Nebrat si velké sousto."

V knize Černobílá historie ho jeho spoluhráč Ladislav Pokorný popsal takto: To byl nejpoctivější hráč. Agresivní, rychlý, měl dobrou hru hlavou a všechno chtěl vyhrát. Proti nejmenší vesnici v přáteláku i v Poháru mistrů. Když někdo dělal něco blbě, hned po něm šel. S Frantou Malíkem to měl furt, nadávky přes celé hřiště. Byl velká osobnost, kapitán ještě před Hledíkem. Uměl být veselý a přísný, měl přirozený respekt. Dělal obchodníka, nejdříve v ZVÚ, potom prodával ovoce a zeleninu. Chodili jsme si to k němu kupovat. V té době sehnat banán, nebo meruňky, to šlo jen u něj pod pultem. Nenáviděl se s Frantou Veselým ze Slavie. Kdykoli před vzájemným zápasem mu říkal:" Franto, ty mi sem nelez, nebo prolezeš tímhle pletivem!" A někdy to byly takové zákroky, že Franta do toho pletiva opravdu létal.

Zdeněk Pičman zemřel 6. července 2014.

(JR, 18.4.2016)

Datum narození
23.1.1933
Místo narození:
Příbram
Datum úmrtí:
6.7.2014
Místo úmrtí:
Třebihošť
Sport
Fotbal
Hráčská kariéra

Celkem sehrál za Hradec 296 mistrovských zápasů (232 v 1. lize, 64 v 2. lize), vstřelil 20 branek (17 prvoligových).
Za československé „A" mužstvo sehrál jedno utkání: 17.5.1964 v Praze - ČSSR prohrálo s Jugoslávií 2:3. V letech 1957 - 1962 hrál 5x za reprezentační „B" tým a 1959 - 1964 17x za Olympijský výběr, včetně výše zmiňovaného finále olympijského turnaje v Tokiu - 23.10.1964 prohra s Maďarskem 1:2.