Věroslav Kocour

Levý záložník válečného SK Hradec Králové - hráč „A" mužstva 1940 - 1944. Populární „Slávek".

Vyrůstal v české železničářské rodině v Bratislavě. Hrával za různé „uliční" výběry: o zápase HC Koliba vs. Poštári se dočteme z dobře informované bratislavské „tlače", že:
"Za Poštárov docielil bránky Gašpar 2 a Kocour, za domácích lavé krýdlo"...ano opravdu s tvrdým „y"...

Ale již v patnácti letech, v březnu 1938, byl poprvé zaregistrován v nejsilnějším slovenském mužstvu, 1. ČsŠK (budoucí Slovan) Bratislava. Po vzniku Slovenského štátu se s rodinou vrací do Čech a nastupuje do prvního ročníku na Obchodní akademii v Hradci Králové. Hned se zapojuje do mládežnických studentských turnajů, kde si ho všimne sekretář SK Hradec Králové Michal.

Celé jaro 1940 nastupuje za dorost SK Hradec Králové. Když 14. července 1940 hradecký dorost porazil SK Náchod 4:2 a stal se opět mistrem SVŽF (Kocour vstřelil 2 branky), byl přeřazen do „A" týmu mužů. 23. 7.1940 mu ale udělil sekretář Michal přísnou důtku, protože nastoupil načerno za SK Červený Kostelec...
(Michal píše: „Doufáme, že tato naše přísná důtka Vám uvědomí svoje povinnosti ke svému klubu a nedáte nám příležitost k nejpřísnějšímu trestu. Se sportovním pozdravem, Michal")

Po této komplikaci poprvé nastoupil za „A" tým SK Hradec Králové 18. srpna 1940 v Chlumci nad Cidlinou v přátelském zápase - Hradec vyhrál 5:3 a on dal dvě branky. Přesto se v říjnu ještě neúspěšně pokoušel o přestup do SK Semily. A pak byl až do června 1944 stabilním členem mužstva. Stal se pevným článkem záložní řady, která v těch letech nastupovala obvykle ve složení Řepka, Votava (Kosina), Kocour.

V únoru roku 1944 mu sám předseda klubu Šašek píše:
„Žádám Vás zdvořile, abyste se zcela určitě zúčastnil treninku v neděli dne 6.tm. v 2.30 hodin odpoledne a dále se zúčastnil společného oběda ve 12 hodin v klubovní místnosti hotelu a restaurace „Adalbertina".

Je vidět, že od Michalovy důtky v roce 1941 se jeho pozice v klubu diametrálně zlepšila. V červnu 1944 ovšem SK Hradec Králové mohutně posiluje, přicházejí „Pražáci" Jezbera, Žák, Sýkora a další, aby se vyhnuli totálnímu nasazení. A tak místní mladíci (mimo Kocoura i např. Kosina a Hemelík)) odcházejí pryč - do SK Kostelec nad Orlicí.

V Kostelci zrovna zažívají zlaté časy - hraje Divizi, klub trénuje bývalý reprezentant, sparťanský záložník Jarda Bouček, místní podnikatelé klub skvěle podporují. Kocour tehdy sehrál zápasy proti prvoligové Spartě a Slavii Praha (1946) se všemi reprezentanty, v roce 1945 přijel do Kostelce skvělý Hajduk Split, tehdy složený převážně z Titových partyzánů, kteří to uměli i s míčem.

V srpnu 1947 podepsal Kocour svou první a jedinou profesionální smlouvu, která mu zajišťovala částku 7.200,- Kč ročně („na úhradu udržování tělesné kondice a zvýšeného stravného", jak se uvádí ve smlouvě). Po „Vítězném únoru" se těchto „výhod" musel vzdát, věnoval se svému občanskému povolání (celý život pracoval na dráze jako výpravčí a přednosta stanice - mj. v Jablonném nad Orlicí, Pardubicích, Hradci Králové, atd.) a fotbal už byl u něho jen zábavou po práci.

Od jara 1949 hrával za SK Plotiště nad Labem, v roce 1954 byl v Lokomotivě Hradec Králové. Pak už hrával jen za staré gardy Kostelce i SK Hradec Králové.

V roce 1966, po dalším infarktu, již musel fyzické aktivity ukončit. Zůstal v invalidním důchodu, zemřel na další infarkt v létě 1973 v pouhých jednapadesáti letech.

Poděkování patří paní Věře Veselé (roz. Kocourové) z Prahy za vzpomínky na svého otce a Jiřímu Rádlovi za archivní rešerše.

TR (20.3.2017)