Edmund Schmidt

Názory a postřehy na jubilanta od fanoušků, kamarádů a spoluhráčů

Václav Čergeť: "Eda byl vynikající fotbalista, který to dotáhl až do reprezentace. Chodí hrát dnes tenis a na kurtu se pohybuje jako kdyby mu bylo 30 roků. Moc rád s ním hraju a i po lidské stránce o něm mohu říct jen to nejlepší, je to skromný a hodný člověk, který na to čeho dosáhl ve fotbalu se nikdy nepovyšoval a choval se jak na hřišti, tak v soukromí vždy slušně a na úrovni. Přeji mu do dalších let jen to nejlepší, aby si ještě spoustu let zahrál jeho dnes milovaný sport tenis ."

Jiří Fišer: "Na Edu Schmidta velice rád vzpomínám jako na velice elegantního štíhlého fotbalistu. Považoval jsem ho vždy za velikou osobnost hradeckého fotbalu, který si zahrál v roce 1966 za národní mužstvo ve Wembley v památném zápase, který skončil tenkrát 0:0. Na zápasy do Hradce Králové jsem pravidelně dojížděl z Albrechtic nad Orlicí, takže na hradecký fotbal mám velice hezké vzpomínky a Edovi, jak mu říkají fandové černobílých přeji do dalších let hodně zdraví a pohody."

Bohumil Novotný: "Eda patřil k těm fotbalistům na které se chodilo a byl to inteligentní střelecky disponovaný a velice bojovný hráč, který tady již v Hradci mnoho let chybí. Je velice šikovný a pracovitý i v osobním životě a proto si ho jako člověka velice vážím a jsem moc rád, že se s Edou znám osobně a jsme kamarádi. Edovi přeji k jeho významnému jubileu jen to nejlepší, aby ještě mnoho let mohl hrát jeho dnes oblíbený tenis."

Jiří Hroneš: "Vzpomínám si na tu dobu již vzdálenou, kdy jsem jako nadšený teenager pravidelně chodil do rodících se ochozů malšovického stadionu na utkání hradeckých fotbalistů a kdy se na začátku 60.let náhle objevil v černobílém dresu vysoký, elegantní a důrazný útočník, který dával i dost gólů a brzy upoutal pozornost diváků. Stejně tak vzpomínám na rok 1966, kdy se tento hráč objevil v dresu reprezentace a to hned ve fotbalovém chrámu ve Wembley v Londýně v utkání s mistry světa Anglií. Vím také, že ještě tento výborný fotbalista odehrál hodně sezón v hradeckém týmu, kterému zůstal stále věrný. Od té doby co skončil s fotbalem jsem pana Schmidta neviděl, ale když ke mně nedávno přijel na opravu pračky do domu, tak jsem ho nepoznal a až když se mě představil, tak jsem hned zpozorněl a trochu se zastyděl, přestože vypadá stále moc dobře. Přeji panu Schmidtovi do příštích let hodně zdraví a znovu bych chtěl zdůraznit, že ho stále považuji za jednu z nejvýraznějších osobností pomistrovské éry hradecké fotbalové historie."

Milan Votava: "S bývalým výborným fotbalistou Edou Schmidtem mě váže dlouholeté kamarádství. Známe se z doby, kdy v dorosteneckém věku přišel z Hronova. Ve východočeské metropoli se trvale zabydlel, založil rodinu a černobílý dres oblékal potom řadu let. Z dnešního pohledu je skoro až neuvěřitelné, že odolal vábivým nabídkám k přestupům do mnohem movitějších klubů. Stejně tak jako fotbalových kvalit jsem si u Edy vážil i jeho lidských hodnot. Když jsme se po skončení jeho hráčské kariéry setkávali již méně častěji, vždy jsme si měli co říci. Sdílel jsem jeho méně příjemné chvíle v dobách těžkých zranění a úpřímně se radoval spolu s ním při líčení vydařených rodinných i sportovních zážitků. Mezi ně suverénně patří start v nejcennějším reprezentačním dresu bývalého Československa. Jako hráč Hradce Králové vyběhl do jámy lvové, kterou představoval fotbalový chrám stotisícový anglický stadion Wembley. Ve svých 23 letech se mu splnil v zápase proti Anglii sen, který mnoho lidí neprožilo. Jestliže se do dnešní doby zúčastňuje každoročních setkání tehdejších spoluhráčů i to svědčí o jeho oblíbenosti. Od doby skončení jeho hráčské kariéry uteklo mnoho času, ale po celou tu dobu zůstálo jedno stejné, Edovi charakterové vlastnosti - kamarádství, upřímnost a spolehlivost."

Jean Claude Barták: "Eda byl pro mě jeden z mála technických, elegantních fotbalistů, který dokázal zpracovat perfektně balon, obejít soupeře a kromě toho ještě výborně hlavičkoval. Byl to prostě hráč na kterého se moc dobře koukalo. Patřil do kategorie těch nejlepších fotbalistů v celé historii hradeckého fotbalu. Eda odehrál také 2 zápasy za tehdejší národní mužstvo Československa a měl určitě smůlu, že hrál v Hradci Králové, jinak by určitě rozšířil své další starty v tomto týmu. Eda byl i charakterově výborný a společenský kluk, který dokázal jít s partou na pivo když bylo potřeba. Edovi blahopřeji k jeho 70. narozeninám a rád bych i přijel z Mladé Boleslavi, pokud by dělal nějakou oslavu. Vzkazuji mu, že toho už tolik nesním ani nevypiju a rád mu zaplatím i nějaké pivo a rád bych ho v ten den viděl a poseděl s ním."

Slavomír Hrůša: "Eda byl jeden z nejlepších fotbalistů se kterým jsem kdy hrál. Byl zcela vyjímečný se svoji kopací technikou a bylo pro mě vyznamenáním hrát v jednom týmu s takovým kvalitním fotbalistou. Velice hezké vzpomínky mám i na památný zápas se Spartou Praha v roce 1972, kdy jsme před vyprodaným stadionem je porazili v poměru 3:2 a právě Eda vsítil rozhodující branku. Takovou fantastickou atmosféru jsem už v Hradci nikdy nezažil. K jeho narozeninám mu samozřejmě přeji hodně zdraví a ať se mu daří i v rodinném životě."