Romana Ptáčková, rozená Doleželová

Rodačku z Bruntálu v osmi letech ke sportování zlákaly spolužačky, které chodily hrát basket. Tak hrála za školu, za žačky a dorostenky Slavoje Bruntál - v šestnácti letech přešla do Střediska vrcholového sportu do Hradce Králové (tehdy ji na jednom turnaji oslovil hradecký basketbalový funkcionář Jaromír Karel a dal jí „laso") - radikální změna nebyla jednoduchá - přestoupila rovnou do třetího ročníku na Gymnáziu J. K. Tyla, hrála za dorostenky (2 roky), pak šla do žen - v dorostu hrávala například s Rollerovou, Bendovou, Kašparovou, Jindřiškovou, nebo Páskovou - skvělý ročník! Zápasy se hrály ve staré tělocvičně na Sokole u Labe (prvoligová sezona 1987 - 88 v hale v Kuklenách).

Post střední rozehrávačky milovala od malička, bavilo jí dirigovat hru, mít o ní přehled.... to dirigentství v sobě jí nezadržitelně směřovalo k trénování - už v jedenácti měla jasno: „budu trenérkou". Po gymnáziu šla v Hradci na „Peďák" , sama ale po roce a půl skončila. Nebavilo jí to, ale začala studovat trenérství , protože tam viděla svou budoucnost.

Jako starší dorostenka, hrála i za ženy, 1986-87 postoupily do nejvyšší soutěže, v rozhodujícím utkání porazily „Vondřičkovy" Strakonice. Bohužel, v přípravě na nejvyšší soutěž, v srpnu 1987 si „prolomila" koleno na turnaji v Banské Bystrici. V Hradci Králové ji MUDr. Lipenský hned koleno operoval, s ortézou hrála s bolestí rok, dva, pak už to nešlo.

Prvoligovou sezonu 1987 - 88 hrála minimálně, pouze zraněná. Po roce pád, 1988 - 1989 opět návrat do nejvyšší soutěže, pak už mohla hrát jen rekreačně - už pomáhala v přípravce, měla na starost například malou žákyňku Míšu Hartigovou.

Tehdejší trenér Petr Bulín v SVS jí v roce 1990 nabídl post asistentky u dorostu. Mezitím se vdala za hradeckého fotbalistu Milana Ptáčka - obě děti podědily sportovní geny rodičů (syn Matěj * 1993, hraje fotbal za hradeckou Olympii a dcera Romana * 1999, je mistryní světa v mažoretkovém sportu).

Od roku 1990 působila pouze jako trenérka, nejdříve vedla dorosty v Hradci Králové, v sezoně 1998-99 byla v ŽBL hlavní koučkou v Trutnově (měla čerstvě vystudovanou 1. trenérskou jedničku - asistoval jí Petr Jahelka) - trénovala např. Eriku Dobrovičovou - s ní byla skvělá spolupráce - rozehrávačkou byla tehdy pouze 16-letá Míša Uhrová.

V roce 2000 - trenérský návrat do Hradce Králové - přijala nabídku předsedy p. Staňka. V roce 2006 byla hlavní trenérkou mládeže, asistentkou u žen (Růžička, Jirsa, Volejník).

Od roku 2006 - trenérka reprezentace kadetek (stříbro na Eurobasket 2006), od 2007 juniorská reprezentace (stříbro na Eurobasket U18) - asistoval jí zkušený bard pan Vondřička ze Strakonic (silný ročník 1990 - ve finále ME se Španělkami - za ČR - Stará, Rosenbaumová, Zavázalová, Březinová, Bartoňová, za Španělky Marta Xargay, další hvězdou šampionátu například Ukrajinka Malašenko...). Teprve po letech můžeme docenit tehdejší úspěch.

Od léta 2011 je hlavní trenérkou Hradeckých lvic v ŽBL a stále si drží i post hlavní trenérky juniorek.

Když má v létě volno, vrací se k rodičům na chalupu do Bruntálu. Romana je od dětství velkou milovnicí všech sportů - bavilo a baví jí sledovat fotbal, míčové sporty, v televizi dokázala hodiny sledovat sportovní přenosy, což už nyní při její vytíženosti opravdu nejde. Ráda všem jezdí na kole, je to pro ni dobrá forma relaxace.

Jejími trenérskými idoly, vzory z dětství byli např. Jimmy Connors, Michel Platini, hokejista Vladimír Růžička, Ivan Lendl.

A její cíle? „Cíle nemám (usměje se), nikdy jsem neměla konkrétní cíl, ale pořád mě ten basket strašně bavil a baví. Chce to dělat vše s láskou a nadšením".

TR (rozhovory z 15.11.2016 a 7.2.2017)