Irena Michálková, rozená Pulkertová

Hradecká basketbalistka, mistryně Československa s "SK Železničářky Hradec Králové" v letech 1946 a 1947

Rodačka z hradecké Švehlovy ulice se ke sportu dostala coby studentka Městského dívčího reálného gymnasia (v Zieglerově ulici), kde učil tělesnou výchovu průkopník basketbalu v Hradci Králové, profesor Kroupa. V období Protektorátu se díky izolaci dařilo řadě sportů, vznikaly nové sportovní kluby. Jedním z nich byl i basketbalový oddíl dívek při YMCA. Na podzim 1944 - ve svých sedmnácti letech - začala trénovat a hrát zápasy na venkovním hřišti YMCA v místě současného areálu Slávie v Orlické kotlině. Poté krátce hrála za basketbalistky SK Hradec Králové, ale ještě v roce 1946 všechny hráčky přešly do nově vznikajícího oddílu basketbalu v rámci SK Železničářky Hradec Králové. Důvody byly prozaické - jízdné na zápasy bylo zdarma, v době těsně poválečné věc zásadní.

Zápasy byly hrány v do posledního místečka zaplněné Sokolovně na Labském nábřeží, jen pár metrů od haly dnešních Hradeckých Lvic. Díky „cestovním výhodám" se Železničářky zúčastňovaly řady zájezdů - ještě v létě 1945 hrály v Bratislavě („tam to tehdy ještě moc neuměly") a v dalších letech hrály v Maďarsku (červen 1948), Jugoslávii a v Bulharsku (v dubnu 1947).

Irena Pulkertová byla spolu s Marešovou a Diveckou vybrána i do reprezentačního týmu. 27. dubna 1947 debutovala v reprezentačním dresu v zápase proti Polsku. V létě téhož roku byla členkou týmu, který se v Praze zúčastnil mezinárodního studentského basketbalového turnaje „Festival Praga 1947". Naše hráčky po skvělém výkonu prohrály ve finále těsně se Sovětským Svazem. „Horké léto" 1947 zakončila Irena v reprezentačním dresu na 9. Světových akademických letních hrách v Paříži - dnešní Universiádě. Pro dvacetiletou dívku splněný sen. Skvělé výsledky, zážitky s ostatními sportovci (Zátopka nevyjímaje), výlety.

Nesmíme ale zapomenout na ligové úspěchy Ireny v týmu hradeckých Železničářek. Základní pětka Vaňková - Pulkertová (obránkyně) a útočnice Žatecká - Divecká - Marešová (nejlepší střelkyně) táhla obě mistrovské sezóny. Co bylo ovšem zásadní - trenér Jiří Novák (tehdejší redaktor Práva lidu) tým fyzicky připravil na náročnou osobní obranu, která byla v dobách zóny opravdu vyjímkou. I díky fyzické připravenosti tým ovládl ligu v obou mistrovských sezónách. V sezóně 1945 - 46 zvítězily před Sokolem Kolín, Žabovřesky a ŠK Bratislava (v turnaji vyhrály všechny tři zápasy při skóre 68:47). V následující sezóně 1946 - 47 vyhrály opět všechny tři turnajové zápasy, když porazily v rozhodujícím zápase celkově druhý Kolín, na dalších místech skončily brněnské týmy z Žabovřesk a Židenic.

Po těchto úspěších i na mezinárodní scéně se Irena účastnila v prosinci 1947 předvánočního turné do Holandska - už tam dostaly hráčky nabídku zůstat, ale všechny se vrátily. V únoru 1948 se chystaly na zápasy ve Francii, hráčky již sbalené čekaly na brněnském nádraží na vlak do Paříže, z místního rozhlasu se však dozvěděly, že vzhledem k politické situaci je vše jinak a vlak již nikam neodjede.

Irenu v roce 1949 po prověrkách politické způsobilosti vyhodili po první státnici z Právnické fakulty University Karlovy v Praze (titul obdržela až v roce 1990), zůstala tedy v Hradci Králové na různých úřednických funkcích, dále hrála basketbal (až do roku 1957), v roce 1951 se vdala za hradeckého basketbalistu Jaroslava „Míšu" Michálka a vychovala budoucí hradecké fotbalisty Václava a Jana Michálkovy. O jejich sportovních i lidských osudech budeme psát příště.

Rozhovor s paní Irenou vznikl v podvečer 29. ledna 2015 - přeji této žijící legendě hradeckého sportu zdraví, optimismus a životní energii, která z ní stále vyzařuje.

(TR) 16.3.2015