Spartak Hradec Králové – Slovan Bratislava 3:0

V Hradci Králové dlouho očekávaný, historicky první prvoligový zápas se hrál 11. března 1956 - byl to poslední ročník, kdy se ještě hrálo systémem jaro - podzim. Slovan přijel do Hradce jako aktuální mistr ligy a byl proto v tomto zápase považován za jasného favorita. Staré hřiště bylo doslova nadupané diváky z celého kraje a konečný verdikt zněl 11.000 diváků, když hodinu před výkopem již bylo přítomno 9.000 natěšených fanoušků.

Mužstva nastoupila v těchto sestavách: hosté - Schrojf - Jankovič, Vičan, Čírka - Jajcaj, Benedikovič, - Moravčík, Kováč, Bíly, Molnár a Hlavatý. Domácí: Matys - Andrejsek, Chobot, Mach - Štěrba, Krejčí - Šindelář, Šubrt, Pičman, Macek a Michálek.

Hradec začal v tomto utkání náporem a v 8. minutě již vedl 1:0 pohotovou brankou Macka. 2 minuty před koncem 1. poločasu to byl opět Macek, kdo skóroval a mužstva odcházela do kabin s překvapivým skóre 2:0 pro domácí. Do 2. poločasu nastupovali Spartakovci na hřiště za nadšeného potlesku celého hlediště a působili velice vyrovnaně. Za dalších 10 minut se opět zaskvěl Macek, který dovršil hattrick a o zápase bylo prakticky rozhodnuto. Hradec předvedl velice kvalitní výkon a celé jeho mužstvo překvapilo vyrovnaností ve všech svých řadách. Konečný výsledek 3:0 s tak kvalitním soupeřem byl pro hradecké fanoušky doslova bombou. Hráči Slovanu nehráli v tomto utkání vůbec špatnou roli, ale domácí zahráli nad očekávání dobře, navíc měli i potřebné štěstí. V kádru Hradce nastoupilo 6 fotbalistů, kteří v roce 1960 získali pro Hradec Králové mistrovský titul. Byli to Miroslav Andrejsek, Zdeněk Krejčí, Zdeněk Macek, František Malík, Miroslav Michálek a Zdeněk Pičman.

Můj den v kalendáři - 11.3.1956

A nyní trochu mých osobních vzpomínek na rok 1956, kdy jsem začal chodit se svým dědou na staré hřiště U Nemocnice. Bylo mi tenkrát 8 let a samozřejmě si z toho zápasu mnoho nepamatuji, ale když někdy přijde mezi sportovními přáteli zmínka o tomto střetnutí, tak hrdě říkám, že jsem tam byl.

Mám však i jiné zážitky z té doby, o které se s Vámi chci podělit. Pamatuji se, že někteří diváci, aby nemuseli platit, sledovali zápasy z okolních stromů kolem starého hřiště. Na straně k Orlici byla dřevěná ohrada, kde byly od suků díry a u nich stáli fandové a dívali se třeba celý zápas jedním okem, co se děje na hřišti. Vedle nich pak přes ohradu koukali na fotbal ti vynalézavější, kteří přijeli na kole a z něho pak sledovali přes ohradu průběh utkání. To se už nikde nevidí. Nedávno jsem byl v Mladé Boleslavi na ligovém zápase s Libercem a přestože jsou kolem stadionu v těsné blízkosti vysoké domy, tak jsem v okně neviděl jediného diváka.

Těch vzpomínek a zážitků ze starého hřiště je spousta a na průchody kolem pořadatelů při trhání lístků si určitě někteří pamětníci, v té době školou povinní, jistě vzpomenou. Muselo se zdravit a pokud někdo z kluků nepozdravil, tak ho vrátili a musel projít ještě jednou, dokud slušně nepozdravil „Dobrý den". Pokud někdo z těchto kluků měl výšku přes 150 cm, tak už musel zaplatit zlevněný lístek. Když jsme měli hlad, tak za 20 haléřů jsme chodili do stánku pro krajíc chleba s hořčicí. V době let padesátých tolik zábavy nebylo a lidé se chodili bavit hlavně fotbalem. Na hřišti byla neskutečně nádherná atmosféra a na kopec, kam chodili fanouškové na stání se vzpomíná mezi pamětníky dodnes. Další diváci měli pak svá místa hned za plotem u postranních čar, kde se v řádu pár decimetrů pohybovali postranní rozhodčí a ti to neměli v Hradci vůbec lehké. Stávalo se totiž dosti často, že dostávali deštníky od diváků přes hlavu, když mávali třeba v neprospěch domácího mužstva. Jednou se stalo, že fanouškové hlavního rozhodčího vymáchali v Orlici a od té doby se to vždy křičelo na rozhodčí, aby pískali pořádně, nebo skončí v Orlici.

Hezký zážitek prožil tu památnou neděli i tehdy patnáctiletý Pavel Michálek z Hradce Králové a vzpomíná na ten den dodnes: s celou rodinou šel na oběd do hradeckého Grandu a když již tehdy fotbalový nadšenec Pavel vešel dovnitř do jídelny, byl doslova šokován - stolovali zde fotbalisté mistra republiky 1955 Slovanu Bratislava i s jejich největšími hvězdami Schrojfem, Vičanem, Benedikovičem, Venglošem, Bílým a dalšími borci. Nechal si je samozřejmě všechny podepsat včetně trenéra - tuto vzácnou relikvii má dodnes ve svém archivu.

Na závěr mého vzpomínání bych chtěl vzpomenout na střelce všech tří branek se Slovanem Bratislava, na pana Zdeňka Macka. Byl to velice slušný a skromný člověk a zažil jsem s ním někdy kolem roku 2000 tuto příhodu: Stará garda, která získala v roce 1960 pro Hradec mistra ligy, se scházela v pravidelných intervalech vždy na Novém Hradci Králové v restauraci Country klubu. Stál jsem před tímto podnikem, když z něho právě vycházeli bývalí fotbalisté Spartaku Zdeněk Macek, Ladislav Pokorný a masér Ladislav Kopecký, se kterým jsem se dobře znal. Všichni tři pánové se u mne zastavili a já jsem panu Mackovi připomněl jeho hattrick Viliamu Schrojfovi v roce 1956 v onom památném zápase s výsledkem 3:0 pro Hradec. Jeho údiv ve tváři a následná otázka ,, Vy mě znáte?" mě úplně odzbrojila. Ihned jsem reagoval a říkal jsem mu, že jsem na tom zápase jako osmiletý kluk byl a že ho znám nejenom já, ale stále si o tom povídají pamětníci tohoto zápasu. Nevěřili byste, jakou ohromnou radost tento tehdy již starší pán při mých slovech prožíval a já jsem mu jí tenkrát strašně moc přál.

ST (4.5.2015)

Fotografie

Březen 1956 – Hradec nastupuje k historicky prvnímu prvoligovému zápasu proti Slovanu Bratislava

Březen 1956 – Mackova první branka v zápase se Slovanem Bratislava

Momentka ze zápasu se Slovanem Bratislava v březnu 1956