Mezi fotbalem, rodinou a válkou: životní příběh Karla Freimanna

Jsou příběhy, které nezačínají tragédií. Začínají obyčejným životem. Dětstvím, školou, kamarády, sportem. A právě takový byl začátek života Karla Freimanna. Narodil se 8. prosince 1919 ve Vídni, kde prožil dětství a začal chodit do školy. Jeho otec, mechanik a montér psacích strojů americké firmy Underwood, byl v roce 1926 pracovně přeložen do Československa, rodina postupně zakotvila v Praze a Hradci Králové. Právě tady začal Karl Freimann vyrůstat v prostředí, které formovalo jeho další život.

V Hradci dokončil základní školu, začal chodit na gymnázium, našel si přátele a vedl běžný studentský život. Vedle školy ho ale zásadně formoval sport. Hrál fotbal za místní klub SK Hradec Králové, a právě díky němu získal široký okruh známých i přátel. Mnohé z těchto kontaktů přetrvaly ještě desítky let po válce.

Rodina žila poklidným životem. Patřili k malé židovské komunitě ve městě. Chodili do synagogy, slavili svátky, lidé se navzájem znali. Vzpomínal, že tehdejší Československo vnímal jako demokratickou zemi, kde antisemitismus běžně nepociťoval. Jeho budoucnost se zdála jasná. Chtěl studovat medicínu. Inspirovali ho lékaři, které poznal v mládí – dětský lékař i klubový lékař fotbalového týmu. Medicína pro něj znamenala cestu k užitečnosti, k práci pro druhé.

Rok 1939 změnil všechno. Nejdřív přišla omezení studia pro židovské studenty. Pak uzavření vysokých škol. Život se začal postupně rozpadat. Následovaly represe, zatýkání, nucené práce. Rodina byla vystavena neustálé nejistotě. Nakonec přišel transport do Terezína. Tam byli ještě alespoň relativně blízko u sebe. Muži a ženy bydleli odděleně, ale mohli se potkávat. Bylo to poslední období, kdy byli jako rodina pohromadě. Pak přišel další transport. Po příjezdu do Březinky proběhla selekce. Matka, sestra i otec byli odděleni. Odvedeni pryč. V tu chvíli ještě nikdo přesně netušil, co znamenají komíny a kouř. Až později se ukázalo, že šli přímo na smrt. Karl Freimann zůstal mezi těmi, kteří byli určeni na práci. O osudu rodiny dlouho nevěděl nic. Až po válce mu Mezinárodní červený kříž potvrdil, že rodiče i sestra zahynuli.

Přežití nebylo otázkou hrdinství. Bylo otázkou náhody, fyzické kondice a psychické odolnosti. Sám říkal, že mu pomohla sportovní průprava z mládí. Byl zvyklý na fyzickou námahu. To mohlo rozhodovat o životě. Pracoval v kamenolomu a cementárně. Těžká fyzická práce, minimum jídla, násilí, ponižování. Vězňové nebyli lidé. Byli čísla. Na konci války přežil pochod smrti. Krátce po osvobození onemocněl skvrnitým tyfem a několik týdnů bojoval o život.

Po válce se dokázal vrátit zpět do života. Vrátil se do Prahy. Dokončil medicínu. V roce 1952 promoval. Pak pracoval v nemocnicích po celé republice – v Českých Budějovicích, Teplicích, Praze i v Domažlicích, kde působil jako primář. Založil rodinu. Měl děti, později vnoučata. Rok 1968 přinesl další zásadní rozhodnutí. Využil odborné pozvání do Rakouska a rozhodl se už do Československa nevrátit.

Život Karla Freimanna je příběhem generace, která vyrůstala ve svobodné republice, přežila válku a znovu se snažila najít své místo ve světě. V jeho vzpomínkách zůstával vedle tragédie i obraz obyčejného života — město Hradec Králové, fotbalové hřiště, kamarádi, touha studovat a pracovat jako lékař. Zemřel 29.4. 2012

Možná právě tyto obyčejné věci mu pomohly přežít to nejobyčejnější zlo.

Text: Jiří Rádl (10.2.2026)

Fotografie

Karl Freimann - poválečná fotografie

Dorost SK Hradec Králové - Karl označen modrým pruhem

Žáci SK Hradec Králové na hřišti U nemocnice. Karl stojící druhý zleva

Dorostenci SK Hradec Králové po tréninku na hřišti U nemocnice". Karl označen žlutě

Karl Freimann při nástupu dorostenců SK Hradec Králové