www.sportpodbilouvezi.cz
Sport pod bílou věží - autor webu:
Tomáš Rademacher
Telefon: +420 602 168 9101
Web: www.sportpodbilouvezi.cz

Sport pod Bílou věží na Facebooku Navštivte Sport pod Bílou věží na Google+ Navštivte Sport pod Bílou věží na YouTube

Novinky

Publikace ČERNOBÍLÁ HISTORIE 110 LET FC HRADEC KRÁLOVÉ

Společnými silami Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera vyjde v příštích dnech bohatě ilustrovaná publikace, mapující 110 let historie královéhradeckého fotbalu.

Sport pod Bílou věží v Hradeckém deníkuMiluje sportovní historii a je hrdý Hradečák. Připomíná staré časy | Hradecký deník | 8.5.2014

Jedinečná možnost získat přímo od autora knihu HISTORIE HOKEJE V HRADCI KRÁLOVÉ

Publikace „Historie ledního hokeje, aneb led byl poněkud měkký" je koncipována jako kronika, seznámí čtenáře s počátky ledního hokeje v Hradci Králové a provede ho všemi  sezónami od roku 1930 do roku 2008.

Stanislav BurdysKdyž 6. ledna 2014 zemřel Karel Gut, vzpomínali hokejoví fandové nejen na jeho hráčské a trenérské umění, ale určitě i na kariéru předsedy svazu. Ve svazovém vedení se však nalézá i vazba na hradecký hokej.

V této prvníDaniel Zinke z volné řady reportáží o působení hradeckých sportovců v zahraničních klubech jsme navštívili fotbalistu DANA ZINKEHO - doslova za „humny" - od října 2010 působí v klubu Górnik Walbrzych, v současnosti ve třetí nejvyšší polské lize.

Úvod » Sporty » Plavání » Jaroslav Hrdý „BOZON“: poválečná historie plavání v Hradci Králové

Jaroslav Hrdý „BOZON“: Vzpomínky na začátky plaváku v Hradci Králové

Začátky plavání v Hradci Králové

Počátky plaváku v Hradci zachycují období od počátku padesátých let, tedy od doby, kdy v Hradci Králové začíná trénovat JUDr. Vojtěch Čech. Narodil se 23. 3. 1911 v Jičíně. Vystudoval právnickou fakultu v Bratislavě, kde poznal i svojí budoucí ženu pozdější několikanásobnou mistryni republiky a držitelku celé řady rekordů na znakařských tratích. Její československý rekord na 50 m znak z r. 1937 překonala až v r. 1956 Marta Skupilová.

Když se počátkem Protektorátu vrátil zpět do Jičína, začal s trénováním místní mládeže, z níž vyrostli mj. akademický mistr Evropy a později dlouholetý šéfredaktor sportovní rubriky Mladé Fronty JUDr. Václav Pacina, nebo čs. rekordman a po emigraci i člen štafety světového rekordu Jiří Kovář a řada dalších.

V Hradci Králové JUDr. Vojtěch Čech provedl v padesátých letech nábor mladých adeptů plavání a začal je trénovat v místních lázních, které byly sice na svou dobu velice moderní, s umělým vlnobitím, ale plavecky příliš nevyhovovaly. Na „mělčině" bylo málo vody, proto se před závody musela zvyšovat hladina v bazénu a současně i umístit ocelové plechy na stěnu, kde bylo zařízení pro „výrobu vln" a také na mělčinu se stěhovala ocelová konstrukce „obrátek". Hlavním nedostatkem však byla studená a téměř neprůhledná voda z Labe, vysoký obsah chlóru a také netěsná okenní konstrukce, která v zimních měsících snižovala nepříjemně teplotu vzduchu v okolí bazénu.

Neprůhledná voda však umožňovala hrát „na vlka", což jsme provozovali každou sobotu za normálního provozu lázní. Schovávali jsme se také za mříže a bylo velké štěstí, že tam nikdo nezůstal zaklíněný. Domů jsme pak chodili až po skončení provozu všichni s rudýma očima od chlóru a viděli jsme okolo pouličního osvětlení barevné kruhy. To byl náš plavecký trénink ve volném čase. Tu a tam jsme se také věnovali vodnímu pólu, ale to bylo spíše jen výjimečné. Doktor to nerad viděl. Za to na mělčině se pravidelně utkávaly mančafty ve fotbale a to bylo maso. Musím se přiznat i k tomu, jak naše plavecká omladina byla mučena mnou a mými vrstevníky zejména ve sprchách. Nejvíce trpěli Pepa Sadil, Vojta Čech a bratři Hamplové. V dobré víře si ale myslím, že je to příliš nepoznamenalo.

V létě se trénovalo na písácích, např. „v pralese" za Fakultní nemocnicí, na „Borovince" ve Farářství, nebo na Orlici nad jezem Slezské elektrárny nebo na Městské plovárně, jejíž nezřetelné zbytky můžete vidět těsně vedle mostu městského okruhu u Všesportovního stadionu v Malšovicích.

Tam bylo několik známých hradeckých postav, jako např. plavčík pan Samek, který na pontonu učil nové adepty plavat na bidle, kdežto v lázních je učil zavěšené na kladce. Pak pod stromem u pontonu denně hrála parta důchodců mariáš. Tu jsme, a nejen my, děsně obdivovali, protože to byli takoví profíci, že po rozdání se jen podívali do karet, licitovali a pak jeden vynesl kartu a tím končila hra, protože se vůbec nepředpokládalo, že by z nich někdo udělal chybu a podhodil se. Jen tu a tam nějakou hru dohráli až do konce, ale to bylo skutečně jen zcela výjimečně.

U těch postav se ještě zastavím, protože již mimo zmiňovaného plavčíka pana Samka, byla další postavou hradeckých lázní „Američan" Macháček, který plaval v plátěné plavecké závodní čepičce, ale plaval velice úporným způsobem. Ale hlavně uměl na mělčině u řetězu se ponořit až po ramena do vody, pak plácnul jednou rukou do vody a tou druhou vzniklý gejzír rozmetal do okolí - prostě něco úžasného.

Další známou postavou byl gymnasta, pan Polák z Malšovic, který uměl řadu velice těžkých prvků na skákacím prkně i mimo něj. V létě byl k vidění nad jezem Slezské elektrárny, kde zase chodil po rukou na náplavce.

JUDr. Vojtěch Čech

 

V padesátých letech (1955) JUDr. Vojtěch Čech posílil řady pracujících na postu frézař - obráběč kovů v strojírenské firmě KERAMOS na Slezském předměstí za Stoletou hospodou v akci „50 tisíc do výroby".

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První úspěchy plavání v Hradci Králové

Úspěchy mladého plaveckého oddílu na sebe nenechaly dlouho čekat, protože oproti jiným městům v kraji jsme měli přece jenom lepší podmínky než oni.

Ze jmen, které k těmto počátkům neodmyslitelně patřily, to byli tenkrát např.

Žákyně Jajda Fišerová, Maněna Pávková, Eva Oberzelnerová, Eva Vejběrová, později i Zora Čechová, Dáša Gerguričová, Krabicová, dále dorostenky Věrka Kvadrátová, Věra Hrdá, Jarmila Čechová, Jana Menclová, Irena Holubová a mnoho dalších.

Z žáků to byli Zdeněk Hampl, Vojta Čech, Pepa Sadil, Jirka Zářecký, Miloš Tůma, Jáno Novák (budoucí, po Venclovském druhý, přemožitel La Manche), Franta Kubát, Tonda Vejběra, bratři Zikmundové, Jarda Vršínský, Koudelka - Čudel a další.

Dorostenci Raimund Orel, Zdenek Šurc - Skála, Jirka Moudrý, Vráťa Navrátil, bratři Lohničtí, Pepík Menclů, René Srdínko (bude o něm řeč i v připravované historii hradeckého juda), Éda Jirásek, Tomek, zvaný Kemot, atd.

Muži Standa Wahle, Eman Borek, Jareček Hanka, Jarda Jakwert, Jarda Hrdý, Zdenko David.

Při krajských přeborech jsme soupeřili s plavci z Jičína (sourozenci Terčovi, Dašek, Nyplová), Náchoda (Jarda Plíšek, Štěpán), Dvora Králové (Stalichová), Nového Města nad Metují, ale hlavně s konkurenčními oddíly z Hradce Králové, jako bylo Dynamo se sourozenci Královými, Evou a Dušanem, které trénoval jejich otec „papá" Král a dále pak s oddílem Pracovních záloh s Frantou Rejnartem, Ivanem Borkem a dalšími, které trénoval Arnošt Ládr.

Tyto Krajské přebory se uskutečňovaly na letních koupalištích v Náchodě, Dvoře Králové, nebo v Novém Městě nad Metují.

Lokomotiva Hradec Králové

Příchodem manželů Kociánových do oddílu jsme se stali členy plaveckého oddílu (v roce 1955) Lokomotiva Hradec Králové. Tím jsme rozšířili styky s ostatními oddíly Loko, které byly v Děčíně, České Třebové, Přerově a na Slovensku s Vrútkami a Prešovem.

Lokomotiva Hradec Králové

Sedící Dragounová, první řada z pravé strany Adéla Finková, Jiřina Hořejší, Ošancová, Jarina Habová, Jajda Fišerová, Zora Čechová, Jonášová a Maněna Pávková, druhá řada JUDr. Vojtěch Čech, Andula Tlamsová, Celixová, Hájková a Knězová.

 

O letních prázdninách jsme pak jezdili na soustředění. První bylo v Turčanských Teplicích, kde sice nebyl moc veliký bazén, ale byla tam teplá, termální voda. Toto soustředění bylo poznamenáno také nemalými zdravotními potížemi řady účastníků - asi z jídla.

Další soustředění se konala např. v Děčíně, kde zase byla pro změnu velice studená voda, ale byla tam hlavně 10 metrová skokanská věž, na kterou snad všichni vylezli, ale skočit dolů se tenkrát odvážili snad jen ti nejodvážnější, Jareček Hanků a Jarda Jakwert.

Potom bylo soustředění v Piešťanech, kde si všichni pochvalovali, jak ubytování v lesním penzionu, tak teplou vodu v bazénu. Krátká soustředění proběhla ještě na Zelené žábě v Trenčianských Teplicích, ale také třeba ve Dvoře Králové nad Labem.

K Jarečkovi Hanků ještě malou poznámku, jaký to byl talent! Při soustředění mladých nadějí v Piešťanech hravě, při tréninku „znakařských noh" lehce porážel čs. rekordmana v znakařských disciplínách Laco Bačíka a při utkání ve vodním pólu, mezi námi a Lokomotivou Prešov tenkrát po každém vstřeleném gólu znovu naplavával balon vhozený rozhodčím do středu hřiště. Jareček tam všechny balony naplaval proti tehdejšímu, jednomu z prvních našich plavců na 100 m kraul pod minutu, Deákovi. Ten se ho po zápase ptal, za kolik plave stovku kraula a Jareček mu odpověděl, že neví, protože on je jenom znakař a kraul na závodech neplave... .

Kdysi se také konaly závody „na štorc" přes Labe na náplavce před novým mostem (u Muzea). Nejen že tam byla voda studená i v letních měsících, ale hlavně silně znečištěná z papíren v Hostinném a z koželužen v Jaroměři.

Holandské plavkyně v Hradci Králové

Kapitolou samou o sobě bylo v roce 1957 vystoupení holandské reprezentace v našem bazénu v Městských lázních, za účasti několika tehdejších držitelek světových rekordů např. v nově vzniklé disciplíně - motýlek, který se oddělil od stylu prsa.

Mezi průkopníky byly právě Holanďanky, které jej ovládly díky novému pojetí, totiž delfínem. A Mary Kok byla takovou ikonou, na které jsme mohli oči nechat. V rámci exhibičního utkání ve vodním pólu, jsme hráli s takovým menším, házenkářským balonem a bylo to pro nás docela těžké se s tím vyrovnat. Prohra nás moc nepotěšila, ale o to snad tenkrát ani nešlo.

Holandské plavkyně v Hradci Králové

Celostátní přebory a I. Celostátní spartakiáda v roce 1955

V celostátních přeborech jsme soupeřili zejména s plavci velice silných plaveckých oddílů z Prahy - Spartaku Stalingrad a Slávie s trenérem panem Čermákem, vždy opáleným, který nosil charakteristické sluneční brýle „ridžvejky", dále s VTA Brno (Krček, Svozil, Pavel Pazdírek, Bernard Kočař, Jarmila Helešicová), Slávie Plzeň, plavci ze Zlína - Gottwaldova (Hečko, Jecho, bratři Pivodové, Kája Rozum, Olda Vajík), Slovanu Bratislava (Vlado Skovajsa, Hopka, Pepek Krejčí, Ivan Ferák, Marta Skupilová), Lokomotivy Prešov a hlavně líhně v Piešťanech s Laco Bačíkem L. Kováčem a M. Fričem.

Mistrovství republiky v Brně 1959

Z leva Jáno Novák (zatím o La Manche možná ani nesnil), Franta Rejnart, Jarda Hrdý, Jirka Moudrý, sedící Eman Borek, Pepa Sadil, Zdenek Šurc - Skála a v „báďáku" Jajda Fišerová. Foto z roku 1959 - Mistrovství republiky v Brně.

V roce 1955 se konala I. Celostátní spartakiáda, tzv. „prces", na který se celý školní rok nacvičovalo, ale my plavci jsme se zúčastnili sólo, protože jsme vystoupili ve společné skladbě všech plaveckých oddílů na Vltavě.

Byli jsme ubytováni v Zámečku v Chuchli a na secvičování nás vozili autobusy na náplavku mezi mosty Železniční a Palackého, kde jsme na hudbu plavali „sestavu". Ale asi největším zážitkem, byla návštěva divadla ABC na představení Limonádového Joe, kde hrál orchestr Karla Vlacha a hrály všechny tehdejší hvězdy - zpíval Rudolf Cortés jako Joe a hráli např. Karel Effa, Stella Zázvorková a další. (Filmový „Joe" vznikl až později).
Další „úžasnou" věcí bylo, že jsme všichni vyfasovali tmavomodré jednodílné dívčí plavky z těžké látky, která se na závodní plavání vůbec nehodila.


U těch plavek ještě zůstanu. Tenkrát se nosily plavky bavlněné s nohavičkami, ale jen nevětší „mistři", kteří měli šikovné matky, nosili plátěné „francáky", které se mohly navléknout bez převlékání pod trenky, protože se zapínaly na 1 - 2 knoflíky na straně. Prostě bomba!! Později jsme my, hoši, plavali v dámských spodních silonových kalhotkách zpravidla černé barvy. Teprve počátkem šedesátých let se objevily slavné silonové plavky ISKY (někteří je vlastní dodnes).

Na závěr je dobré připomenout skutečnost, že legendární trenér JUDr. Čech svou nezištnou prací zdarma a ve svém volném čase svým příkladem ovlivnil celé generace plavecké mládeže v Hradci Králové. Za to mu patří veliký dík a uznání a je veliká škoda, že se nedožil současných setkání bývalých plavců, kdy na něho stále s vděkem myslí a vzpomínají.

Počátkem šedesátých let posílil plavecký oddíl - tehdy ji RH Hradec Králové, tandem nových trenérů Týma a Kapras, ale to je již jiná kapitola „plaváku" v Hradci Králové.

Vzpomínal: Jaroslav Hrdý „BOZON" (2009)

Web podporují
BRUNOTTI značkové módní a sportovní oblečení pro léto i zimu KOMPLEXNÍ FINANČNÍ SLUŽBY Hradec Králové Fotbal magazín