Trocha nostalgie.....Mistři ligy 1960

Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije - tak se jmenuje vzpomínkový seriál publicisty a hradeckého patriota Slávka Trávníčka. Zavzpomínejte spolu s ním na restaurace, vinárny, jiné podniky i místa a také na další zajímavé osobnosti z Hradce a jejich zážitky. V nejnovějším díle si můžete připomenout vítězství hradeckých fotbalistů v Československé lize, od kterého na začátku června uplyne již 65 let. Zavzpomínat můžete také na velké fanoušky hradeckých Votroků - rodinu Havránkových z Nového Hradce Králové.

V červnu oslaví hradecký fotbalový oddíl FC Hradec Králové významný úspěch fotbalistů, kteří získali před 65 lety v ročníku 1959/60 pro naše město mistrovský titul. Hradečtí pamětníci, kteří tuto dobu prožili, stále vzpomínají na mužstvo v černobílých dresech v čele s Jiřím Hledíkem, Zdeňkem Pičmanem, Zdeňkem Krejčím, Ladislavem Pokorným, Jindřichem Jindrou, Miloslavem Kvačkem a dalšími skvělými plejery, kteří si tenkrát poradili se špičkou fotbalového Československa. Velká rarita tenkrát byla, že tento vítězný ročník absolvoval hradecký tým s 16 až 17-členným kádrem fotbalistů, který celou soutěž odehrál v tomto počtu. Stalo se tak 6. června, kdy jsme doma zvítězili 4:0 nad mužstvem Nitry. Oslavy našich fanoušků po tomto zápase se zapsaly do historie našeho fotbalového klubu. Spartak Hradec Králové již na podzim začal hrát PMEZ a dostal se až na slavný stadion Camp Nou, kde se utkal s FC Barcelona, která se v té době řadila k nejlepším klubovým celkům na světě. Všechny další údaje o tomto nádherném období je možno se dočíst v knize Černobílá historie hradeckých autorů Michala Petráka, Jiřího Rádla a Tomáše Rademachera.

V té době fotbalových zápasů jako třeba dnes v televizi příliš nebylo, a tak se hodně chodilo na fotbal na staré škvárové hřiště Spartaku Hradec Králové. Jezdili sem příznivci fotbalu z celého kraje a jak vidíme na starých dobových fotkách, pánové chodili na nedělní fotbal v oblecích a na hlavě měli elegantní klobouky. Taková byla prostě doba a fotbal byl pro tyto pány vždy velká událost. Když nepršelo, na škvárové hřiště přijelo nákladní auto s cisternou a hřiště před zápasem i v poločase řádně pokropilo. Rozhlasové ampliony, odkud se dosti často ozýval svým zpěvem Gustav Brom se svým tehdejším hitem Krokodýlí slzy, poté ztichly, hlasatel nahlásil sestavy a mohlo se začít. A to již nastupovali pánové v černobílých dresech, kapitán Zdeněk Pičman, Jiří Hledík, Ladislav Pokorný, Zdeněk Krejčí a další za potlesku a ovací hradeckých fotbalových příznivců.

K těm největším hradeckým fanouškům fotbalistů Spartaku Hradec Králové patřila v té době fotbalová rodina Havránkových z Nového Hradce Králové. Kousek od nich bydlela moje babička Marie Trávníčková a ta vždy v dobrém a v legraci říkávala, že Havránkovi, i kdyby na chleba doma neměli, na fotbale v Hradci nebudou nikdy chybět. A měla pravdu, Havránkovi neměli nikdy absenci.

Otec, pan Karel Havránek, byl elegán, vždy dobře oblečen odcházel na fotbal z domu jako první se svými dětmi a jeho žena, paní Marie Havránková, vše řádně pozamykala a spěchala za nimi, aby stihla další trolejbus č. 2, který ji dovezl ke strojní průmyslovce, kde vystoupila. Cestou na hřiště se v paní Marii už hromadil adrenalin a s příchodem na hřiště ji bylo pokaždé hodně slyšet. Její povzbuzování při zápasech patřilo k pravidelnému rituálu této fotbalem doslova posedlé paní. Často stávala s manželem Karlem na pověstném kopci nebo dole za bránou a rozhodčí to s ní neměli nikdy lehké. Zato někdy u plotu před zápasem zapředla rozhovor s fotbalistou Rudou Tauchenem, a to byla paní Havránková ve svém živlu.

Rudu, toho milovala, a naše kluky v černobílém dresu Marie doslova zbožňovala. Temperamentní paní Marie Havránkové bylo všude plno, fotbal ji doslova pohltil a na staré hřiště chodila dosti často s deštníkem, i když nepršelo a svítilo slunce. Na co ho měla, to si určitě každý z vás domyslí. Měla ho na pomezní rozhodčí, kdyby prý moc zlobili. Ti se pohybovali na čáře hned u plotu a opravdu se u nás v Hradci Králové stávalo, že to některý z nich odnesl a dostal deštníkem přes záda.

Tenkrát jezdil na Nový Hradec trolejbus č. 2, a když se vraceli po zápase novohradečtí fotbaloví fanouškové domů, trolejbus byl vždy plný. Na paní Marii se na Novém Hradci dodnes vzpomíná pro její nezapomenutelný výrok v narvaném trolejbusu po jednom mistrovském zápasu Spartaku Hradec Králové. Ten den se stalo na hřišti toto: Pravidelný exekutor, útočník Bedřich Šonka neproměnil pokutový kop a Marii to doslova rozhodilo. V trolejbuse prý tenkrát potom hlasitě křičela: „Ten Béda Šonka, to je takový blbec, on si klidně zahodí penaltu.“ Tím pobavila všechny přítomné a novohradecký patriot a fotbalový fanoušek hradeckého mužstva Milan Bouček na to vzpomíná s úsměvem dodnes.

Na dnešním našem nádherném stadionu by se hlasově určitě neprosadila, ale na starém hřišti se o ní vědělo. Její manžel byl pravý opak, byl to klidný pán a zápas si užíval po svém. Havránkovi měli pět dětí a také ony propadly fotbalu a chodily téměř na všechny mistrovské zápasy. Nejstarší byla Hana a další sestry podle věku Božena, Věra a Irena. Děvčata měla i bratra Jiřího, který stejně jako všichni příslušníci Havránkovy rodiny miloval fotbal a pravidelně ho navštěvoval. Věra se později provdala za hradeckého hokejistu Jana Paraje a Irena si vzala ligového fotbalistu Jiřího Fingera. Úsměvná příhoda se stala, když nejstarší dcera Hana představila rodičům poprvé svého muže Libora Pěnkavu. Hanin otec Karel Havránek to tenkrát okomentoval asi takto: „Hanko, čekal jsem, že mi přivedeš domů nějakého hradeckého fotbalistu, třeba Rudu Tauchena nebo Edu Schmidta, a ty přijdeš s klukem, který fotbal viděl tak z rychlíku a k tomu ještě má nos jako brankář Mokrohajský.“ Nakonec se z nich ale stali kamarádi a tchán si se svým zetěm později hodně rozuměl. Hradecký fotbal se stal nedílnou součástí této sympatické sportovní rodiny z Nového Hradce Králové, a hlavně ten mistrovský titul byl pro ně naprostým vrcholem.

U Havránků se na Novém Hradci vystřídala i spousta hradeckých fotbalistů. Někteří z nich je navštěvovali velice rádi, například brankář Jindřich Jindra, známý fajnšmekr na dobré jídlo, tam chodil na chlupaté knedlíky, které mu paní Marie Havránková s potěšením a fotbalovou láskou vždy pečlivě připravila, a brankář Jindra si prý na nich vždy velice pochutnal. Na kus řeči tam jezdil i výborný fotbalista a reprezentant Zdeněk Pičman, který byl velice pohledný muž, a když přišel na návštěvu, paní Havránková s celou svojí rodinou ho vždy hezky přivítali a s oblibou poslouchali jeho sportovní zážitky. Havránkovi také na Novém Hradci hostili jednoho z největších talentů československého fotbalu, reprezentanta Ladislava Přádu. Bylo to v době, kdy fotbalista Přáda zkoušel své štěstí v barvách hradeckého Spartaku. Bohužel pro něho ani Spartak Hradec Králové tou zkouškou neprošel. Škoda, že tento mimořádný fotbalista propadl alkoholu a připravil sebe i československý fotbal o úspěchy ve fotbalovém světě. Bohužel již předtím odcházel jak z reprezentace, tak z ligových hřišť.

Vzpomínám si na hezký zážitek v čekárně u lékaře, kde si paní Marie povídala s jedním hradeckým příznivcem. Všichni pacienti v čekárně zmlkli a se zájmem ji poslouchali. Samozřejmě, že měla jako vždy hlavní slovo, a od brankářů Jindřicha Jindry a Milana Pauluse až po atomové křídlo Františka Malíka rozebrala a zhodnotila celé hradecké mužstvo. Její znalosti byly úžasné a nejvíce času ve svém rozboru věnovala samozřejmě Rudovi Tauchenovi. Vše jsem si v klidu poslechnul a konstatoval, že o hradeckém fotbalu toho tato paní ví opravdu hodně.

Paní Marii Havránkovou tímto zdravím do fotbalového nebe, kde si určitě povídá o památném roce 1960 se svými velkými oblíbenci Rudou Tauchenem, Františkem Malíkem, Milanem Paulusem, Jindřichem Jindrou nebo Zdeňkem Pičmanem a dalšími, kteří vybojovali pro Hradec Králové mistrovský titul a už mezi námi také nejsou.

Text: Slávek Trávníček 1.6.2025
Foto: archiv Sportu pod Bílou věží